Obdivuju notnou dávku umanutosti, se kterou Lukáš Oravec doluje z česko-slovenského jazzového podhoubí početné těleso LUKÁŠ ORAVEC ORCHESTRA! A ještě s ním ve vlastní režii vydá 19. prosince v pořadí již čtvrté album! Zove se příznačně „Wild Land“…
Oproti předchozímu výtečnému titulu tohoto bigbandu s titulem „Big City Moods“ je novinka ještě barevnější a vycizelovanější. Samozřejmě má na tom lví podíl zvukař Jan Košulič z Parma Recordings, jinak v minulosti úzce spjatý se studiem brněnského Divadla Na Orlí. Ten tamtéž album v lednu 2025 nahrál, poté mixoval i masteroval. A co vás zaručeně zaujme ještě před samotným poslechem, jsou stylizovamé fotky Jany Jelínkové a výtvarný vizuál Addy Adowicze (Studio 57). Mimochodem v našich luzích a hájích jedinečný! Nutno vidět…
Nové album Oravcova orchestru se dostalo záhy k uším slovutného amerického bandleadera Boba Mintzera, který posléze napsal: „Divoká země Lukáše Oravace je silná a inovativní kolekce fascinujících skladeb, které předvádějí vynikající hru všech členů orchestru. Toto je současný big band v celé své kráse.“ To vypovídá dostatečně o kvalitách tohoto velkokapelového počinu!
Já se jako recenzent připojuju ke chvále, a nesmírně rád.
Seznamte se s orchestrem jmenovitě:
Trumpety/ křídlovka: Juraj Bartoš, Gráf Ádám, Jan Kozelek, Miroslav Nováček a Lukáš Oravec
Saxofony / klarinety / flétny / basklarinet: Marek Kotača, Dawid Główczewski, Andy Middleton, Luboš Soukup a Pavel Zlámal
Pozouny: Petr Hnětkovský, Štěpán Janoušek, Jan Jirucha, Michal Motýľ
Rytmika: Ľudovít Kotlár -klavír, Marián Ševčík a Matheus Jardim (3) – bicí, Matheus Jardim – perkuse, Tomáš Baroš – kontrabas / baskytara, Pavol Bereza – kytara
Dirigent: Pavel Klimaševskij
Co vás dozajista na třiašedesátiminutovém albu s deseti tracky bude opájet, je notná dávka latinsko-amerického koření. To rozpaluje Oravcovu skladbu „Dada“, která je tak dravě taneční; nepředvídatelně pak v závěru zazní téměř dixieland, což přináší další šťavnatou polohu. Motýľova kompozice „Spacetime“ pak skrývá výtečné sólové erupce akustické kytary a trombónu.
Další výraznou tváří je barevnost, jež se (nebojím to napsat) vyrovná mistrovství Gila Evanse. Takto hned úvodní Oravcovu skladbu „Nat Jam“ (odkaz na legendárního kornetistu Nata Adderleyho?) považuju za absolutní vrchol alba! Kromě latinsko-amerického koření vám bezesporu zalahodí husté orchestrální barvy, jež díky gradujícímu bigbandovému frázování jako o život až sopečně zhutní. Kromě trumpetového sóla se tu vyřinou spalující basklarinetové šťávy (za vším hledej Pavla Zlámala!). Evansovsky silným kusem je též Klimashevského „Take a Step“ (track č. 8) s mistrnými propletenci sekcí a řetězem sól saxu, elektrické kytary a bicích. Výrazná barevnost prosakuje také v Middletonově skladbě „Fiction“, nejrozměrnější na albu (9:37). Barevné plochy se tu ale střídají s hardbopovými sazbami, umocněnými vydatnými sóly sopránsaxu, trubky i ak.kytary.
Nechybí ani soul-funk, a to v Soukupově majstrštyku „The House Beyond the Trees“. Stejně tak lyrika až impresionistického rozmachu v Kotlárově skvostu „Old Love Song“, v němž se kromě autora – klavíristy – vyznamená též úchvatným akustickým zvukem kytarista. Ve finále zazní (považte!) nepředvídatelná vášeň tanga. Strhující je taktéž Barošova kompozice „Buch Of Gypsies“, ve které se mísí romská hudba se židovskou, jež náhle, bez varování, vystřídá reagee! Autor se tu samozřejmě blýskne baskytarovým sólem. Album uzavírá Soukupova skladba „The Circus Is Back Again“ s mingusovským antré a navazujícím sólem kontrabasu, s rytmicky i dynamicky proměnlivým tokem, z něhož vybuchují sólový basklarinet, který zdivočí až k free jazzu, a samozřejmě sax.
Mistrovský orchestrální jazz světové úrovně!
Štítky