Slovenský trumpetista, křídlovkář a skladatel Lukáš Oravec se přihlásil s dalším bigbandovým albem. Loňské album LUKÁŠ ORAVEC ORCHESTRA „The Sun“ je nominováno na prestižní Radio Head Awards jako slovenské jazzové album roku (mimochodem nominace se týká také nahrávky jeho kvarteta s hostujícím Jerrym Bergonzim „Hope“). Ale to Oravcovi a spol. prostě nestačí! A zaplaťbůh za to. Neboť novinka „Big City Moods“, vydaná v režii lídra (Lukáš Oravec Records), je opět reprezentativní ukázkou moderního velkokapelového jazzu…
Představím těleso:
Gráf Ádám, Miroslav Nováček, Lukáš Oravec – trubky, křídlovky
Marek Kotača – alt a sopránsaxofon
Andy Middleton, Luboš Soukup – tenorsaxofony
Pavel Zlámal – barytonsaxofon, basklarinet
Petr Hnětkovský, Štěpán Janoušek, Michaľ Motýl – trombóny (Motýl navíc bastrombón)
Ľudovít Kotlár – piano
Tomáš Baroš – kontrabas
Marián Ševčík – bicí
Album tvoří sedm kompozic z pera členů orchestru, přičemž jedna obsahuje ještě předehru. Na aranžích se nejvíc podílel dirigent Pavel Klimashevsky (5x), po jedné pak Lukáš Oravec a Martin Uherek. Nahrávku pořídil, zmixoval a zmasteroval zkušený Jan Košulič, který jinak pracuje pro americký label Parma Recordings (vloni se podílel kupříkladu na realizaci nahrávky poslední kompozice Chicka Corey„Concerto for Trombone“!), autory fotografií v bookletu jsou Martin Zeman a redaktor Jazzportu Michal Sýkora.
Úvodním trackem s velkoměstskými náladami je Oravcova skladba „Kaunis“. Již tady orchestr odsekává řízné sazby, z nichž stříkají energie a plnokrevná sóla tenorsaxu (Soukup), vypjatého trombónu (Janoušek) a piana. Rytmika šlape, hodně jsou slyšet bicí. Ty jsou třeba v následující mocně vygradované baladě „Ali“ místy příliš řinčivé; vybavuju si, jak mého tátu, milovníka Gene Krupy a Buddyho Riche, iritoval třeba polský bubeník Czeslaw Bartkowski na deskách, které jsem si přivážel z pražského Stánku polské kultury. Ten hrál podobným způsobem. I když jsem tátovi později dal za pravdu, v případě tohoto alba je to naštěstí jen marginálie. „Ali“ je vskutku mistrně vystavěná Oravcova skladba, která zazněla původně na stejnojmenné nahrávce s hostujícím Bobem Mintzerem (Hudobný fond 2016). Zprvu barvami prosáknutá balada, jež pak nabude dynamicky intenzivního výrazu a je ozdobená sóly Oravce a Middletona. Následuje Kotlárova svižnůstka „Hangin´“, která měla albovou premiéru pod Ludo Kotlár Triem s hostujícími Oravcem a Waynem Escofferym (Hudobný fond 2017). V novém uchopení kralují žiletkové sazby, jež se mistrně prolínají, či pulsující barvami unisono, dravé bicí, hutný kontrabas, jenž doopravdy tvrdí muziku, a sólové parády Kotlára a Middletona. Ellingtonovsky barevná Middletonova skladba (v autorově aranžmá) „World Watching“ dává příležitost lyricky perlivému Kotlárovi a melodickému tenoru Middletona.
Vynikajícím způsobem je nově zvěčněna Barošova kompozice „D1“, původně z alba Oravcova kvarteta „Piotrology“ s hosty Vincentem Herringem a Kálmánem Oláhem z roku 2015. Strhující frázování, pulsace a barevnost sekcí, šťavnatá rytmika a sólové erupce Middletonova tenorsaxu a Zlámalova basklarinetu nenechají posluchače vydechnout. Oravcova skladba „Mood for Wood“, věnovaná americkému trumpetistovi Woodymu Shawovi, zdobila již loňské album „Hope“, o kterém se zmiňuji v úvodu. Na orchestrální novince má úžasně syrovou, neuhlazenou kontrabasovou předehru, trvající dvě a půl minuty. Ta ústí do výrazného basového riffu, na kterém orchestr postupně bobtná, a to s propracovanými hlasy sekcí, jež jsou nepředvídatelné a tím pádem vzrušující. V sólech excelují Middleton (jeho tenor na albu vlastně kraluje) a Oravec. Album pak vygraduje díky jedenáctiminutovému bonusovém tracku „Kulosaari“, na němž jsou součástí orchestru křídlovkář Juraj Bartoš, tenorsaxofonista Radek Zapadlo, kontrabasista Peter Korman a v trombonové sekci Richard Šanda a Ivan Melin. Jde o oblíbenou Oravcovu skladbu, jež mimo jiné zní i na crossoverové nahrávce „Lukáš Oravec with Moravian Philharmonic feat. Andy Middleton and Danny Grissett“, jež vyšla v Oravcově režii v roce 2022. I v bigbandovém pojetí je zachována bohatá škála barev, nádherná baladická melodie nesená a obohacovaná na křídlech křídlovky (Bartoš), zpívajícího kontrabasu (Korman) a také tenorsaxu (Middleton). Neobyčejně lyrická komorní poloha trvá čytři a půl minuty. Pak pronikne šťavnatá latina, téměř roztančená, s plnokrevnými sóly Oravce, Šandy, Zapadla, Ševčíka, osamoceného Kotlára a nakonec Middletona.
Vydařených bigbandových nahrávek není nikdy dost!
