„Musíme uvolnit místo dalším lidem. Je to kolo. Nastoupíš. Jdeš na konec a vystoupíš. A pak má někdo další stejnou příležitost dojít až na konec.“
Vivian Maier, chůva a fotografka
Tento výrok fotografky New Yorku, která se živila jako chůva, se stal inspirací pro titul nového, v pořadí již pátého alba nizozemského pianisty a skladatele HARALDA WALKATEA a jeho souboru THE NEW YORK SECOND „Room for Other People“. To vyšlo vlastním nákladem v únoru a představuje bezpochyby prozatímní vrchol v jeho tvorbě!
Ostatně veškerá hudba na novém albu se vztahuje bezprostředně k dílu fotografky Vivian Maier. Ta se narodila v New Yorku v roce 1926 a svá raná léta strávila v Bronxu. Během svého života v New Yorku fotografovala svět kolem sebe. Téměř o století později, počínaje 29. zářím 2024, se uskutečnila její první velká retrospektiva. A tato neviditelná umělkyně triumfovala. Stanula tak po boku největších mistrů fotografie dvacátého století…
Harald Walkate díky svojí matce propadnul už jako dítě kouzlu umělecké fotografie. Objev díla Vivian Maier byl také jeho objevem. Fascinovalo ho, že ona jako chůva produkovala stovky tisíc fotografií, které ukládala do krabic. Ty pak vláčela od rodiny k rodině, kde právě pracovala. Nakonec ty krabice plné fotek koupil krátce před její smrtí (2009) jeden osvícený sběratel, který si uvědomil, jakou fenomenální sbírku získá. A dal o ní vědět světu.
Hudebníka také fascinovalo, že jako pouliční fotografka sice zachytila tisíce lidí, ale zároveň se tím snažila potvrdit svoji vlastní identitu. Fotoaparát nikoli jako okno do světa, ale zrcadlo pro duši. Zde našel Walkate paralely s tím, jak on sám prožívá hudbu; hudbu jako cestu objevování světa a pochopení složitosti jeho i sebe. Zároveň proniknout hlouběji do zážitku přítomnosti, a být tak přítomen ve vztahu k ní, nikoli izolován; nezávislost neznamená nutně tvůrčí svobodu. Maier a stejně tak Walkate a jeho spoluhráči zachycují realitu. Avšak nikoli pasivně, ale s fantazií; z touhy se na realitě také podílet. V jejich případě ji vidět nejen tak, jaká je, ale vidět ji o něco lépe. Není to laciné přikrášlování v pravém slova smyslu. Je to vyjádření naděje, že skutečnost může být krásnější, když ji uchopíte jinak a umělecky ji přetvoříte.
Walkate založil soubor The New York Second před deseti lety. Ten postupně vydal v podobě kvarteta, kvinteta či tria alba „Bay of Poets“ (2017), „Emergo“ (2020), „Music at Night“ (2022) a „After the Hours, the Minutes“ (2023). Osmasedmdesátiminutovou novinku „Room for Other People“ nahrála osmičlenná sestava sedmi předních nizozemských instrumentalistů – vedle pianisty a autora veškerého repertoáru Walkatea je to Teus Nobel (trubka, křídlovka), Mark Alban Lotz (flétna), Tom Beek (tenorsax), Vincent Veneman (trombon), Max Sergeant (bicí) a Lorenzo Buffa (kontrabas) – plus americký vibrafonista Rob Waring.
Hudbu souboru lze charakterizovat jako moderní jazz s vlivy soulu, latiny a klasické hudby. Působí poeticky, až filmově. Že nové album má cinematický rozměr, není náhoda. Deset kompozic je inspirováno deseti ikonickými fotografiemi v úvodu zmíněné Vivian Maier. Společným jmenovatelem všech skladeb jsou bohaté barvy od jemných po robustní, tvořené témbry dechů, většinou měkká rytmika, přesto patřičně důrazná, výrazná melodičnost a neexhibující sólové chorusy, které kongeniálně dotvářejí celkový výraz. Imprese převládají nad expresemi, a to v souladu s jednotlivými fotografiemi. Tedy žádné divočiny, jež by mohly být pro mnohé posluchače současného jazzu přitažlivější. O to je tato nahrávka sympatičtější…
Album otevírá „983 Third Avenue“ s proměnlivou strukturou od jemného tkaniva po naléhavost hustoty, se sóly saxu a flétny a v závěru s erupcemi bicích. „Florida, 1957“ je sycena klavírním ostinatem a citlivě pulsující rytmikou, s proměnlivou čistotou zvuku a se sóly kontrabasu, piana a trombonu. V „Collectors Corner“ to tepe a stříkají barvy, jimž vévodí flétnové, vibrafonové a klavírní; po sólech saxu a osamoceného piana, posléze pak v triu, celý ansámbl uchopí výrazný melodický motiv umně polyfonicky. „The Class Photograph“ je plná nádherně melancholické nálady, umocněné kontrabasovým chorusem. Titulní „Room for Other People“ je prosycena harmonicky splývajícími barvami, z nichž vyvstávají sóla vibrafonu, křídlovky a piana. „Safety Service Comfort“ obarvuje milostný cit v podobě cooljazzového výraziva, jež pozvolna nabývá na intenzitě; triumfuje tu flétnista. „The White Dress“, která se vztahuje k fotografii na samotném coveru, představuje impresionistický klenot, umocněný chorusy křídlovky, klavíru a flétny. „Location – Date Unknown“ je lyrickým skvostem, v němž se vyznamenává mimo pianisty a kontrabasisty především vibrafonista, jenž přispívá k úžasné gradaci. Mocně lyrická „View of Île Saint-Louis“ se vyznačuje walking rytmem, křehkostí i emocemi. Album vrcholí bezmála jedenáctiminutovou parádou „Downstairs for Incoming Trains“, prostoupenou ostinaty, nádhernou melodičností a orchestrální šťávou, gradující díky strhujícímu vibrafonovému sólu; po osmé minutě se od klavíru odpíchne solidní latino-americká jízda, patřičně gradovaná, s trombonovým sólem. Samotný závěr alba je ve znamení miniaturní reprízy titulní skladby, v níž hrají pouze pianista a trumpetista.
Summa summarum: Špičkové dílo evropského jazzu s významným přesahem do New Yorku!
Štítky