V soudobé komorní hudbě lze nalézt jeden zásadní jazzový princip: improvizaci. Když si poslechnete album „Czech Contemporary Flute“, jež nahrála flétnistka LENKA KOZDERKOVÁ, bezpochyby vás, příznivce moderního jazzu, zaujme. Nahrávka byla realizována v loňském roce díky Českému rozhlasu a letos vydána na značce Radioservis.
Lenka Kozderková se po studiích (mj. také ve Francii, zemi flétně zaslíbené) zaměřila na soudobou hudbu, improvizaci a propojení hudby s výtvarným a divadelním uměním. V roce 1995 se stala členkou MoEns Ensemble, v témže roce založila s houslistkou a performerkou Lenkou Župkovou autorské duo Goelan; zapamatujte si tento název, bude hrát důležitou roli právě v případě nového alba. V květnu 2007 koncertovala v newyorském Carnegie Hall, kde s Ostravskou bandou Petra Kotíka provedla Stockhausenův majstrštyk „Zeitmase“. Od roku 2006 pořádá Mezinárodní interpretační kurzy Hudba bez hranic a vyučuje na Mezinárodní konzervatoři Praha.
Píší pro ni skladatelé, kteří využívají právě její schopnost improvizace. Sama interpretka k tomu říká:
V improvizaci žádný tón není špatný. Ve skutečnosti jde o postoj. Jsou fantastičtí muzikanti, s nimiž jsem měla čest hrát, a nikdy by do improvizace nešli. Když jsem to navrhla, zalekli se a nechtěli na to kluziště vkročit. Je zapotřebí osvobodit se od strachu, že něco bude špatně.“
Myšlenka nahrát album se současnou českou tvorbou pro flétnu se zrodila v roce 2019. Lenka Kozderková oslovila široké spektrum skladatelů ze svého okolí, aby pro ni napsali skladby, jež by využívaly elektroniku, loopery a nejsoučasnější hráčské techniky. Vznikla tak reprezentativní kolekce pěti kompozic z pera Hanuše Bartoně, Miroslava Pudláka, Petera Grahama, Lukáše Sommera a Františka Chaloupky. Navzdory vzájemné rozdílnosti jsou posluchačsky atraktivní a tvoří album dramaturgicky scelené, kompaktní; zásluhu na tom nese také konečná zvuková podoba skladeb, jež se zrodila v pražském rozhlasovém studiu v hudební režii zkušeného Petra Strejce.
Co vše lze dnes zkomponovat pro sólovou flétnu? S flétnistkou Lenkou Kozderkovou o nových skladbách
Album otevírá dvanáctiminutová skladba „Shapes of Night“, čili „Podoby noci“ pro flétnu a zvukovou stopu Hanuše Bartoně. (Mimochodem o tomto skladateli jsem tu psal před devíti lety) Bohužel jde o jeho poslední dokončenou kompozici, neboť týden před nahráváním podlehl zákeřné nemoci ve věku 63 let (30. července 2023). „Flétna je zde větrem, křikem, ranami, zpěvem, nářkem, bouří, přesýpáním písku, bušícím srdcem,“ napsala do bookletu flétnistka. A tak před posluchačem vzlíná ambientní opar i zlověstné ruchy, flétnové repetetivní emoce, ponory, melodie i zvukomalby a zkomoleniny; temno i světlo, dramatické vzepětí, zklidnění i puls srdce a klokotání krve.
Následuje „Paradise lost“ (7:13) pro flétnu a elektroniku (2020) Miroslava Pudláka (á propos: otce výrazné jazzové omladiny Kláry a Jana Pudlákových). Ke skladbě je tato poznámka: Doma si lidé buduje zahrady jako připomínku Ráje. Ptáci křičí, ale my jim nerozumíme. Přitom jsou to poslové Ráje. Pozadí skladby tvoří ptačí zpěv nahraný v pralese na ostrově Guadeloupe, flétna artikuluje jakási slova seskupená do nesmyslných vět. Ale jedné z toho nekonečného množství vět možná někdy, my lidé, porozumíme, kdož ví. Zatím poslouchejme jemné hudební předivo, sycené bohatou zvukovostí, čistotou výrazu, upřímností, protože prožitými emocemi, vzrušeným očekáváním zázraku, naléhavostí sdělení.
„Pro mne je racek hlavně symbol svobody, kterou si cením nade vše. A moře také. Voda. Pohyb vody a volnost letu…“; to jsou slova flétnistky ke skladbě „Goelan“ pro flétny (8:36) Petera Grahama z roku 2023. Ten dobře věděl, co znamená pro interpretku tento mořský pták; věděl také, čím by pro ni byla skladba s tímto názvem. Petera Grahama čtenáři Jazzportu znají dobře, jen pod jiným, jeho pravým jménem, který užívá v jazzovém světě – Jaroslav Šťastný; v roce 2021 jsem s ním uskutečnil tento rozhovor. Posluchač je svědkem volného plynutí, otevřené formy, v níž má místo i fyzično letu, potažmo touhy po ničím neohraničené volnosti, zvukové barevnosti s důrazem na bohatou škálu odstínů každého jednotlivého tónu; to vše tvoří vzrušující kontrasty, krevnatost, zneklidňující naléhavost i omamnou hladivost.
Na album přispěl také Lukáš Sommer, který má s komponováním pro flétnu již také zkušenosti; v roce 2019 jsem tu recenzoval jeho albový počin „Three Concerts“, kde zní též „Koncert pro flétnu a orchestr – Dopis otci“ (zde se ale flétnového partu ujal Roman Novotný, flétnista České filharmonie). Jeho aktuální skladba se zove „Plea for Light“ pro altovou flétnu (4:13), v níž se navzdory minimalistické struktuře odvíjí květnatá prosba o světlo, prosba s rozevřenou náručí, ale o to naléhavější, dokonce pak i roztančená…
Kolekci uzavírá nejrozměrnější kompozice, třívětá „Sonáta for flute & loopers“ (2019), kterou napsal František Chaloupka (a v ní také loopery obsluhuje). Založena je na principu aleatoriky (tj. náhody) a asynchronicity, přičemž ale flétnový part a jeho vzorce (patterny) jsou notovány. Chaloupka s loopery na ně de facto reaguje. Vzorce se opakují, takže se všechny tři věty blíží (tu více, onde méně) minimalismu. První věta Presto prestissimo (6:18) je plná cirkulace, jiskřivé skotačivosti, dynamiky a expresivity, druhá Largo (8:36) pozvolna nabývá intenzity, od dronu přes flétnovou nesmělost až po minimalistický proud, třetí Presto prestissimo – Andante – Lento (4:10) tvoří přibývající minimalistické vrstvy.
Jen houšť takových nahrávek!