A do třetice lahůdková hudba z vydavatelství Hevhetia! Je jí živé album – proto s titulem „Live“ – jedinečné čtveřice KOLLAR / COX / TRUFFAZ / RAINERI, čili kvarteto tvořené Davidem Kollarem, Rickem Coxem, Erikem Truffazem a Paolem Rainerim. Ti se dali do kupy na Hevhetia Festu v rámci JazzBusu 2022 a hned v září vyrazili na turné po Slovensku a České republice. A během něho vznikla tato nahrávka, jež spatřila světlo světa 16. prosince.
Nejdříve vzniklo trio. Slovenský kytarista David Kollar (na albu obstarává také bass a piano), americký kytarista a mistr samlování Rick Cox (proslavil se třeba spoluprací s Thomasem Newmanem a Jonem Hassellem) a italský trumpetista Paolo Raineri, který s Kollarem hraje v uskupeních KoMaRa a Blessed Beat, si spolu natolik rozuměli, že to sami označili jako mystický zážitek dokonalého duchovního spojení. Kdo byl na jejich koncertě v rámci pražského festivalu Space X 2022, jistě ví, co mám na mysli. A když s nimi hostuje francouzský trumpetista Erik Truffaz, hudba získává navíc vrcholně melodickou krásu a romantickou rozpolcenost. To vše si posluchač může vychutnat i na CD či v digitální podobě. Nahrávka by si zasloužila bezpochyby také formu vinylu, jelikož se vyznačuje výtečným zvukem; Rick Cox totiž vzal s sebou na tour zvukového inženýra Arno Merciera, který cizeloval zvuk kupříkladu ambientnímu mágovi Jonu Hassellovi!
Bezmála osmačtyřicetiminutové album obsahuje sedm skladeb. A vězte, že vznikaly jako čiré improvizace ad hoc. Přesto znějí jako skutečné kompozice, předem připravené a zaranžované; jsou totiž bohatě strukturované, aktéři ani na sekundu nezaváhají, netápou, slepě nehledají! Je jí také příliš úzká škatulka experimentální ambient…
Po ambientně lyrickém antré z martinského koncertu (proto „Martin Intro“) se v následující osmiminutové skladbě „PF Groove“ vyřinou rozlámané beaty s funky ostny, pořádně husté; nad nimi se střídají dušená a melodicky projasněná trubka, okolo se převaluje elektronická špína, z níž se vyloupne vyhrocená kytara. Všechno je to takové roztlemené, panuje napětí. „Fearless“ (nejdelší track na albu – 9:38) obsahuje industriální prvky, rozplizlé, nervní; posléze se provalí hutné rytmizování a zkreslené kytarové sólo s hypnotickým účinkem. Zazní také kvaziwesternový kytarový zvuk, poté ostrohranná trubka; zvítězí jímavý melodický motiv. „Rick Beat“ je proti všemu očekávání jímavý, líný; kytara hraná smyčcem navodí badalamentiovskou náladu, emotivní sólo trubky je obklopeno křehkostí, a dme se tak napětí a vzrušení. Ve skladbě „Evans“ se vehementně vracejí rozlámané beaty, těžké, hutné. Nálet kytarového dronu způsobí zvukovou změť, jež se za účasti trubky proměňuje, v závěru si oba žesťové nástroje přitakávají. „Cuba Libre“ začíná lahodným douškem ambientu s melodickou trubkou; chuť je výrazná, neobyčejně sugestivní. Pak se ale dráždivé doušky mění v mocné loky plné vyhrocené intenzity a drsnosti, což je živná půda pro razantní kytaru a obě protikladné trubky. Album uzavírá „David Bass“, kde se do polyrytmického vření zapojuje (jak titul napovídá) i Kollar. Horoucí tep je umocněn emotivní trubkou, vrásnění se mění v plynulý tok téměř hypnotického účinku, z něhož se ve finále odloučí obě trubky a střídají se v osamělých chorusech…
Uff!
