Druhý den festivalu (24.9.2022) v Divadle X10 otevřela vzpomínka na Johna Cage zpřítomněním skladby 4’33“ od Marka Šebelky. Hudební produkci závěrečného dne festivalu poté započal Štěpán Axman za přispění Awali. Klidná world music s nádechem blues hraná na cigarbox guitar se zpěvem Štěpána a klávesovým doplněním od Awali. Rád říká, že jeho cestou je skrze hudbu nechat znít podstatu a je pravda, že na mě vystoupení zapůsobilo až meditativně a příjemně mi umožnilo naladit se na další vystoupení.
Následuje Tomáš Mutina, který nám chtěl převyprávět lyrický příběh na syntezátory. Učinil tak bohužel bez projekcí a to pro mne byla vada na kráse tohoto vystoupení, protože právě nějaký vizuální vjem mi velice chyběl, jelikož jsem se nedovedl do hudby samotné dostatečně ponořit.
S novým albem Oskara Töröka a Michala Rataje jsem se již dostatečně seznámil opakovanými poslechy doma a také při velmi vydařeném vystoupení v Dobrši, kde tato hudba dostala zcela jiný rozměr. Na festival Space X si připravili křest, neboť vydavatelem desky Letters from Sounds je právě label Blue Lizard Michala Kořána (pořadatel festivalu Space X). Křtu se po jedné odehrané skladbě ujal Pavel Klusák podivnou kombinací mentosek a coly, a poté jsme si již mohli vychutnat pohlcující kvadrofonní zvuk. Ten shledávám jako velmi stimulující a je vpravdě zážitek nechat se jím unášet a být neustále v pozoru, odkud se vynoří nové zvuky. To se vám doma nejspíše zažít nepodaří.
Vladivojna La Chia vystoupila se svou novou kapelou Tepe a září a svou hudbu označuje jako elektromantika. No proč ne, dostalo se nám průřezu mnoha žánry, od elektra až po rock a tento hudební mišmaš mě místy i vcelku bavil, hlavně v tvrdších kusech, kdy se do toho kapela dovedla náležitě opřít.
autorka fotografií: Anna Šolcová
Velkolepým vyvrcholením festivalu měl být mezinárodní projekt ve složení David Kollar (SK) / Rick Cox (USA) / Paolo Raineri (IT). Musím přiznat, že s tvorbou Davida se teprve postupně seznamuji a poněkud naivně jsem doufal v podobný nářez, jako je třeba projekt KoMaRa. Ten samozřejmě nepřišel, zato se nám dostalo mnohovrstevné hudby, která pro mě hlavně zpočátku byla poněkud neuchopitelná, zejména díky chybějící rytmické složce. Zvuková hradba navrstvených zefektovaných kytar, a do toho Paolovo experimentování na trumpetu, byla doménou první části vystoupení. V průběhu setu se David také chopil akustické kytary a hrál na ní smyčcem. Moment pro nadechnutí a zjemnění, aby ještě přišla další navrstvená improvizace, tentokráte však již s perkusivním podkladem. Možná by mi nějaká projekce také pomohla, abych si toto vystoupení celkově více užil.
autorka fotografií: Anna Šolcová
Na závěr festivalu nás ještě do ticha tmy odeslali Štěpán Pečírka + Milan Maštálka + Miroslav Posejpal + Michal Kořán prezentací skladby Štěpána Pečírky 12 hodin upravenou pro osm gongů.
autorka fotografií: Anna Šolcová
Druhý den festivalu již naštěstí nebyl takový průser z hlediska návštěvnosti a vystoupením mohlo přihlížet bratru 50 diváků. Stále je to málo, ale v dnešní době buďme rádi alespoň za takovou návštěvnost. Festivaly jako je Space X jsou nesmírně potřeba!