THE SURVIVORS: Děti a rodiče
V loňském roce vyšel ještě jeden titul na novém labelu Bivak Records. Je jím „Děti a rodiče“ tria THE SURVIVORS. A předesílám, že jde o skvělé nadžánrové album, v tuzemské produkci naprosto ojedinělé!
Na konci srpna jsme vás sice o tomto albu informovali, ale já ne a ne se dostat k jeho recenzi. A nejen proto, že jsem byl doslova zavalen jinými recenzními cédéčky, jež jsem považoval za zajímavější. Přiznám se, že jsem původně pochyboval, že půjde o něco výjimečného, jedinečného. Bývám skeptický k hudbě pro celou rodinu; podobně jako k filmům z tohoto ranku. Až nyní jsem si CD pustil. A užasl jsem…
Samozřejmě, obsah desky je ovlivněn estetikou písní Pastrňáka, Mládka či Wericha, a já bych přidal ještě Skoumala a Vodňanského, ale promítlo se do ní mnohem víc. Její vznik byl pro aktéry ozdravný, neboť jejich role rodičů byla umocněna nelehkým časem kovidovým. A ti z toho vyždímali maximum. No, vyždímali snad ani ne, protože tam nenajdete ani špetku ni špetičku vyumělkovanosti. Vše je přirozené, texty promyšleně naivní, hudba s nadhledem, ve vzácném poměru dramaticky vážná a odlehčená, humorem osvěžená. Tedy především autor hudby a textů Jiří Slavík toto všechno namíchal při psaní písní. Sám je pak zpívá a hraje na piano, el.klávesové nástroje, tenorsaxofon a kytaru. U piana a kláves je též Jiří Levíček, který se blýskne i s melodikou a klarinetem. Trojlístek protagonistů dotváří perkusista Jakub Tengler. A podávají vskutku nevšední výkon!
Když jsem poprvé poslouchal úvodní písničku alba „Letí šíp“, což je náš trampský standard, Slavíkův zpěv mne zaskočil. Tyhle nosové hlasy nejsou mým šálkem kávy, byť on ho má níže posazený, což mi aspoň nekroutilo uši. Ale pak jsem pochopil. A dál už jsem se náramně bavil. Takový zpěv se dětem musí líbit, protože není kašírovaný a umožňuje vnímání vtipných textů naplno. A pokud se do dětských uší zavrtá byť jen desetina toho, co se tu děje hudebně, a těch uší bude co nejvíc, nemusí mít jazz a obecně dobrá hudba do budoucna strach o nové posluchače. Že přeháním? Jako někdejší prodejce hudebních nosičů vím, o čem mluvím…
Po hudební stránce se tu opravdu děje nevídaně mnoho! Přitom z disku to tryská naprosto přirozeně, s nakažlivým entuziasmem, takže si tuhle muziku mohou rodiče s dětmi poslouchat klidně i v autě. Trio do sebe vstřebalo doom-jazz, ve kterém exceluje tenorsax („Velký medvěd“), karibské koření („Krtek, zajíc, myš a ježek“, „Kulando“), reggae („Family Highlife“), afro-rock s citací I Got Rhythm od Gershwinů, Travičky zelené a mocným jazz-rockovým vzedmutím („Daises In Green Pastures“) či dokonce art-rock („Kluci a stroje“). Najdeme tu i dvě křehké klavírní skladbičky – melancholickou miniaturu „Sám ve školce“ a závěrečný track „You´re a Dad Now“. Tato lyrická poloha, umocněna citovým ponorem a pokorou, naplňuje anglicky zpívanou jemnůstku „I Have Been Praying“. Líbí se mi, jak se Přeživší nebáli jít s citem na trh, a přitom se vystříhali sladkobolného patosu; tato poloha tria dokresluje mnohovrstevnatost alba a jeho přesvědčivost. Za vrchol ze čtrnácti tracků považuju dvojici písní, které tvoří protipól, přičemž jsou k sobě přilepeny. „Rodinný večer u televize“ je sycen šťavnatým acid-jazzem, folklórně rozšklebeným zpěvem, sóly saxu, syntezátoru; to když převládne hutné fusion s art-rockovou jíškou. „May It All Be OK“ je protkána jímavou melodikou, nad níž se vznáší cosi jako sborově zpívaná prosba síly modlitby. Ať je vše ok, to si přejeme všichni…
Toto album je v distribuci Animal Music a Supraphonu. Najděte si ho, stojí opravdu za to!
