Žamboši a jejich Světlo(v)jemy

Žamboši a jejich Světlo(v)jemy

Žamboši a jejich Světlo(v)jemy
ŽAMBOŠI: Světlojemy
4.5
Hodnocení

Vsetínská folková kapela ŽAMBOŠI vydala po necelých třech letech nové, v pořadí již páté řadové album „Světlojemy“ (a opět vlastním nákladem). Je odlehčenější, méně temné (jak ostatně napovídá sám titul) než to předchozí „Louvre“, jež jsem tu také recenzoval, a které získalo pro kapelu již třetího Anděla v kategorii Folk & Country!

Dvanáct nových písní napsal výhradní autor Jan Žamboch během dvou pandemických týdnů na chatě v Beskydech. S koronavirovou krizí ale písně nesouvisejí. Naopak – promítla se v nich ve velké míře radost.

Splnil jsem si v pětačtyřiceti sen a začal se konečně živit tím, co mne baví. Jsem šťastný člověk,“ svěřil se autor, který pracoval jako dřevorubec. „Naplňuje mne to a cítím vděčnost. Najednou mám vše v jasnějších barvách. A doufám, že je to přenositelné. Proto Světlojemy.“ Ano, milý Jene, v těch písních to je!

Skupinu Žamboši sice tvoří vedle Jana Žambocha (zpěv, kytara, hammondky) jeho žena Stanislava Žambochová (akordeon, flétna, zpěv) a bubeník Jiří Nedavaška, ale posledně jmenovaný ve studiu chyběl. Místo něj bubnoval Jiří Zelí Zelenka, dlouholetý člen Mišíkovy kapely Etc. A není jediným, kdo hrál s Mišíkem; je tu také Pavel Skála (el.kytara, lap steel, ukulele). Nechybí ani kontrabasista František Raba, jenž působil u Zuzany Navarové (Nerez, Koa), a náš přední bluegrassový instrumentalista Ondřej Kozák (kytara, mandolína, housle, banjo).

Album otevírá naléhavá folk-rocková píseň „Dýchej“. Evokuje mi styl amerických písničkářů ze sedmdesátých let, kteří uhrančivým způsobem burcovali a vytrhávali z celospolečenské apatie: „Nevím co všechno jsme byli a jsme, ale stejně mě ta/radost ze shledání naplňuje světlem, naplňuje světlem/až to oslepuje…“. V téhle poloze Žambocha doslova žeru, přiznám se bez mučení. Proto mne hluboce zasáhly ještě songy „Jinotajná“, protože z ní cítím do poslední špetky vydupanou naději, melodicky vzkypělá „Kdybych“ („…Mává z otevřených skříní/Strach, že kráčí křivo ten/Co přání ze srdečních síní/Zvládne zabít životem…“) a šťavnatě folk-rocková „Divočina“, opět naléhavá, ozdobená kytarovým sólem. A pak je tu neobyčejně jímavá píseň „Vidium“, která by zarezonovala silně i bez toho, že před pár dny zemřel můj dlouholetý kamarád Karel Vidimský, legendární Cimbura, táta Trapsavce (literární soutěže především pro trampy) a Notování, soutěže trampských, country a fokových kapel a písničkářů. Takhle na mne zapůsobila mocí, jež mi dala naději v nesmrtelnost. Nikoli tělesnou, fyzickou, ale v nesmrtelnost hudby a slova…“Smrťáčku Smrťáčku/Ty co odsekáváš/Z mých snů/Mý milovaný/Až přijdeš jednou pro mě/Ať nejsem prázdný/Ať mám v očích zář/že jsem šel kousek cesty s nimi.“ Dlužno dodat, že za ony nádherné „keltské“ housle, které tu rozkvetou, vděčí Žamboši hostující Jitce Malczyk.

Ostatní písně ale neslouží jako „vycpávka“, to v žádném případě! Žamboch jen nemá zapotřebí, aby za každou cenu tlačil na pilu emocí. Jen jsou (řekněme) méně atraktivní tím, že jejich tématem jsou obyčejné životní peripetie, strasti a radosti. I když, poslechnete-li si píseň „Nad mlíkem“, i za ní se skrývá nesmírně silný příběh! Nechám promluvit samotného autora: „Zakládám si už dlouho do knížek různé pohledy a vzkazy od lidí. Najít je pak podruhé je někdy síla. V písni Nad mlíkem jsem se pokusil nějak zobecnit na příkladu vypadnutého vzkazu od mámy, když mi nabalila jídlo na cestu vlakem na vojnu a šla spát a já vstával brzy. A tenhle lístek si mne našel podruhé po mnoha letech.“

Každopádně je nutno alespoň zmínit ještě výkony dvou hostů ve dvou písních. Ve šťavnaté countryovce „Jeg elsker deg“ (norsky Miluji tě) se ozvou dudy Petra Skalického a v závěrečné odlehčené poctě Thoru Heyrdahlovi „Heyrdahlí belí“ dokonce citera Michala Müllera, mimochodem v současné době jediného graduovaného hráče na tento středověký nástroj u nás! Studoval jej na Vídeňské konzervatoři…

Elektronik Sigara - Haberler, Antalya haber, Antalya son dakika haberleri - Türk takipçi al - Smok Çeşitleri