„Amélie z Brna“ Klára Veselá přesvědčila...

„Amélie z Brna“ Klára Veselá přesvědčila…

„Amélie z Brna“ Klára Veselá přesvědčila...

Klára Veselá: Amélie

3.8
Hodnocení

Tak jsme se konečně dočkali oficiálního dlouhohrajícího alba písničkářky KLÁRY VESELÉ! Protagonistka si jej vydala vlastním nákladem. Zove se přiléhavě „Amélie“. Neboť Klára je také takovou Amélií Poulainovou, jen nikoli z Montmartru, ale z Brna. Však také album věnuje všem odvážným ženám, které jdou za svým cílem a nebojí se plnit své sny

Velkému albu předcházelo loňské pětipísňové EP „Hladina“, které jsem tu také recenzoval. Z něho si Veselá vzala tři písně, které album vskutku zdobí. Její hlas je tu v rovnováze s celkovým vyzněním, zbytečně ho nepodrobuje emocím, jež by tak mohly vyznít falešně. To je totiž dost velká slabina mnohých písničkářek, ať už folkových, rockových či jazzových. „Hladina“ je notně nafolkovělá, příjemná až lahodná; vždyť zpívá „…chytám kurz, ku hvězdám a ještě dál…“. Silně šansonová píseň „Smutno je mi“ s klavírním doprovodem (Karel Macálka) sedí Veselé dokonale, včetně textu, který jí věřím, že bych za něj dal ruku do ohně. Dalším šansonovým útvarem, tentokrát dynamicky proměnlivým, s chytlavě svižným refrénem, je „Premiéra“ („Tebou se nechám vést i tou klikatější z cest / Dva ořechy v medu, příchuť slanýho karamelu / I ve všední den můžu nocí splývat / Dneska jsem v bezpečí a další den mě nezajímá.“).

Kromě již zmíněného Karla Machálky, který ve čtyřech písních hraje kromě klavíru též na kytaru, hammondky, kontrabas a el.klávesy, doprovází zpěvačku a akordeonistku v šesti dalších písních jazzový kytarista a aranžér, absolvent brněnské konzervatoře Luciano Mayaci, mimochodem absolvent jazzových kurzů Milana Kašuby a Viléma Spilky. V jednom z vrcholných songů na albu, „Qui ed ora“ (Tady a teď), exceluje v improvizovaných vyhrávkách dokonce slovutný italský jazzový akordeonista Renzo Ruggieri! Na albu se pak mihnou ještě baskytarista Tomáš Vunderle Koudelka (B-Side Band, Fleret, Bokomara) a perkusista Vladimír Třebický (Next Phase Pavla Zlámala, Kamelot).

Klára Veselá se se svými písněmi pohybuje s lehkostí mezi šansonem, folkem, popem a jazzem. Třeba v melodické svižnůstce „Kocour“ o ztrátě partnerské vášně ze strany muže vystřihne Mayaci naopak vášnivé sólo, „Květy v dlaních“ skrývají pro změnu countryové sólo Machálky. Píseň „Mám tě ráda“ je okořeněna svěží latinou, závěrečný „Polibek múzy“ má v sobě špetku romské šťávy („Roky čekání mizí rychle v dáli / Našla jsem cestu ke zpívání / To pouto, múza je mezi námi / Našla jsem lásku…“).

Slova písní si autorka píše přímo do úst, někdy ale za cenu sice líbivých, ale textových banalit. Příkladem budiž úvodní „Žena“ („…je čas být sama sebou…“), titulní „Amélie“ (ale ta má zase nesporné hitové ambice!), „Pořád stejná“ („…usínám sama…“) či „Napořád“ („…kde ztratila se něha / pohledy do očí…“).

Ale to jsou marginálie! Album „Amélie“ představuje solidní kolekci písní, díky nimž se Klára Veselá bezesporu zařadila mezi tuzemskou písničkářskou špičku…