V hudbě Yiannise Papadopoulose se zrcadlí sepětí jazzu s vážnou hudbou

V hudbě Yiannise Papadopoulose se zrcadlí sepětí jazzu s vážnou hudbou

V hudbě Yiannise Papadopoulose se zrcadlí sepětí jazzu s vážnou hudbou

YIANNIS PAPADOPOULOS: Mirrorself

5
Celkové hodnocení

Čtyřiatřicetiletý řecký pianista YIANNIS PAPADOPOULOS vydal letos svoje debutové autorské album, jež se zove „Mirrorself“. A to na aténské značce PuzzleMusik. Výjimečným způsobem zde spojuje klavírní jazzové trio a klasické smyčcové kvarteto. Vskutku spojuje, nikoli staví vedle sebe. A není to ani jazz se smyčci. Oba útvary jsou si rovnocenné a společně vytváří jedinečný, plnokrevný zvuk…

Lídr a autor všech sedmi kompozic hraje na klavír již od 6 let. Jazzovou hudbu studoval na Jónské univerzitě na Corfu. Je mimo jiné členem mezinárodně uznávaného souboru The Next Stop Quartet, jehož třetí album jsem tu vloni recenzoval.

V jeho triu hraje nadějný kontrabasista Ntinos Manos a patrně bubenická jednička v Řecku Vassilis Podaras, alias Billy Pod; jeho sólový počin „Drums To Heal Society“ jsem tu již také recenzoval.

Yiannis Papadopoulos trio+String quartet - Mirrorself

Všechny skladby se vyznačují nepředvídatelnými proměnami dynamickými i výrazovými, smyčce umocňují moderně hrající trio skandinávského střihu, trio zároveň umocňuje lyriku i vznětlivé exprese kvarteta. Sám Papadopoulos neexhibuje, nerozmělňuje celek, nechává dostatek prostoru plnému zvuku. Ten je bohatý na čitelné, až písňové melodie (viz. nejmarkantněji v „Neverending“), cituplné jemnosti i emoce, leckdy je až cinematicky dramatický, kontrapunkticky vzrušující. Pokud pianista vystřihne sólový chorus, překvapivě romantizuje až barokizuje (např. úvodní „Mirrorself“), občas jen nakrátko zcela osamí v lyrizujících, perlivých či tryskajících preludiích. Rytmika je citlivá, flexibilní, s lehkým zadkem, nekomplikovaná, byť se nebojí ani napjatých nepravidelností („Architect“). Oba rytmičtí spoluhráči vystřihnou i sóla; příjemným překvapením jsou ta kontrabasisty, ať už lyrická či vypjatější. Oba se pak naplno předvedou v závěrečné skladbě „Tempest“, jíž album v souladu s názvem vskutku bouřlivě vrcholí. Tím výčet lahůdkových ingrediencí ale zdaleka nekončí. Ve skladbě „Nebbia“ evokují smyčce minimalismus a´la Glass, v již zmíněné kompozici „Architect“ Papadopoulos hraje zprvu na preparovaný klavír, v závěru ho pak podrobí freejazzovému rozkladu. Atd. Etc. Každá skladba je prostě mistrně vybroušeným hudebním drahokamem!