Emil Viklický a Pavel Hrubý: Cool with Emotions
EMIL VIKLICKÝ a PAVEL HRUBÝ: Between Us
zvuk100%
obal100%
hudba100%
100%Průměrné skóre

V srpnu loňského roku se v Hudebním studiu České televize na Kavčích horách sešli EMIL VIKLICKÝ a PAVEL HRUBÝ, aby spolu natočili album „Between Us“. To pak vyšlo 30.prosince na značce Amplión Records zvukového mága Alexeje Charváta. Pečlivě vypravený titul zdobí cover painting výtvarníka světového renomé Jiřího Anderleho s názvem „So What II.“ Příznačný to název, Milesi Davisovi by se tahle muzika dozajista líbila…

Vpravdě již legendárního pianistu Emila Viklického není třeba představovat. Navíc je zkušeným hráčem právě v duetových sestavách. A nejen zkušeným, ale také nesmírně empatickým a kongeniálním v jazzových, potažmo imrovizovaných dialozích. Nedávno je Viklický na Facebooku vyjmenoval. Stojí za to jeho duetové spoluhráče uvést (a smeknout): James Williams („Together“, Supraphon 1982), Jarmo Sermilä („Confluence“, Jasemusiikky Finland, 1985), Eric Marienthal, Greg Hopkins, Anita Wardell („Duets“, Lotos 1997), Julian Nichols („Spring Awakening“, Media Campus, Německo, 2011), Scott Robinson („Záhadná“, ScienSonic, USA, 2013), George Mraz (Act Music, Německo, 2014), Miroslav Hloucal (New Port Line, 2015), Miroslav Vitouš („Moravian Adventure“, Venus Records, Japonsko, 2018) a nyní tedy o generaci mladší Pavel Hrubý. „Pavel má velkou schopnost hudební empatie, přirozenou muzikalitu a intuici,“ nechal se slyšet Viklický. „A navíc nás to oba nesmírně bavilo. Až aby se dalo zase hrát!“ Hrubého také nemusím čtenářům Jazzportu představovat. Jeho hráčské zkušenosti jsou také obdivuhodné, schopnosti dialogu dokázal nedávnou nahrávkou „Bezelstně“ s klávesovým a elektronickým úderníkem Janem Faixem…

Více než třiapadesátiminutové album obsahuje deset dialogů – a považte, s klavírem jej vede takto poměrně vzácně využívaný basklarinet! – a dva monology. Klavír doslova rozkvete ve slavné countryovce „I Can´t Stop Loving You“; Viklický šel na to jinak, než přes soulové koření Raye Charlese či šťavnatý swing Counta Basieho i Duka Ellingtona, dodal tomu ovšem melodickou a výrazovou lehkost. Hrubý pak v „Looking Back“ nechává svůj basklarinet rozeznít v plné jeho lyrické šíři a hloubce. Dlužno dodat, že tato výrazově a kompozičně vyzrálá skladba vznikla čirou improvizací! A takových je tu více, a to již v duu. Takto se zrodila nádherně ponorná, meditativní „Enigmatic Poem“, dramaticky vystavěná „Cool With Emotions“ (jejíž titul je v podstatě signifikantní pro hudbu této dvojice) a nesmírně expresivní „Exaggerated Message“, která svým téměř přehnaným výrazivem mezi oběma protagonisty doslova třaská. Možná i skladba „Between Us“, byť z ní probleskují v plné výrazové pestrosti Jaroslav Ježek, bluesový feeling i hardbopová hutnost, vznikla alespoň zčásti improvizací spatra. Každopádně všechny skladby, ať už je dvojice nahrála tak či onak, drží pohromadě, mají logickou stavbu, přesto pro posluchače nepředvídatelnou, a jednoduše fungují; pokud bych se měl jako recenzent rozmáchnout podobně jako hudebníci Viklický a Hrubý, musím bez uzardění napsat, že album je kolekcí pravých jazzových perel. Autorsky je Viklický zastoupen hojněji, ovšem jeho janáčkovství, potažmo moravství, která vyvěrají z jeho narativně bohatého jazzového vyjadřování, díky Hrubému dostávají nový rozměr. Týká se to i kompozic, jež Viklický už předtím nahrál jinde. Mám na mysli „Forlorn Peach Time“, Sweet Basil“ a „Fanoshu“, která najdete již na albu „Sinfonietta – The Janacek of Jazz“ vydaného v Japonsku roku 2009).

Výjimečné album, jedno z nejlepších duetových v Evropě za poslední rok!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..