Když dva dělají totéž, je to Viklický a Hloucal
zvuk100%
obal90%
hudba80%
90%Průměrné skóre

Z popudu producenta a vydavatele Petra Marka spojili své mimořádné interpretační a skladatelské schopnosti dvě výrazné osobnosti naší jazzové scény EMIL VIKLICKÝ a MIROSLAV HLOUCAL, aby natočili album duetů „AFTERDARK“. Na labelu New Port Line vyšlo CD právě v těchto dnech.

Co vás na albu zaujme okamžitě, je krystalicky čistý zvuk; není divu, když nahrávka vznikla ve studiu ČNSO, kde natáčela lecjaká hvězda světové hudby, včetně té k filmům (Ennio Morricone, Lalo Schiffrin, Michael Kamen, Marcus Miller, Carl Davis, Brian May…). Více než jedenapadesátiminutové album obsahuje 11 klasických jazzových duetů, jež si tak díky zvukovému i interpretačnímu umění můžete náležitě vychutnat. Možná až příliš klasických, chtělo by se namítnout; rozhodně zde nehledejte byť pouhý náznak progresivity, nového pojetí jazzu, avantgardního ponoru mimo již důvěrně známé. Viklickému, Hloucalovi a Markovi šlo o něco jiného – prostřednictvím vlastních autorských počinů zprostředkovat běžnému posluchači vstřícný, melodický a plnokrevný jazz té nejvyšší jakosti. Každá ze šesti Viklického a pěti Hloucalových skladeb je vám něčím povědomá; zaznívají tu drobné melodické a interpretační odkazy na Gershwina, Portera, Brubecka, Monka, Marsalise, Wheelera a další jazzové stylotvůrce, které oba protagonisté vstřebali a bez nichž by prostě nebylo možné dělat jazz…

Trumpetista Hloucal je nejsilnější s křídlovkou; troufám si tvrdit, že v našich luzích a hájích nemá konkurenci. Dokazuje to především ve vlastních kusech jako třeba „After Midnight“, kde je koneckonců výkon obou aktérů navzdory melancholické náladě neobyčejně plnokrevný, výrazově bohatý a dynamicky proměnlivý, nebo ve vzrušující „Mood“, kde dochází dokonce k dramatickým výměnám mezi oběma protagonisty, čímž se přibližuje šansonové struktuře. Dokáže být až omamně lyrický, něžný („Lullaby“) i baladicky melodický (Viklického „A Tale“).

Některá dueta mají výrazně písňovou formu, ale s různými náladami – radostná je ve Viklického „Loops Of Joy“, expresivní a vášnivá v Hloucalově „Afterdark“ a ve Viklického „All That Stuff Called Jazz“ jde dokonce o jakýsi písňový amalgám, jakoby tu byly rozpuštěny ty nejmelodičtější jazzové standardy. Album tak graduje ke skvostné, závěrečné čtveřici skladeb. Po „Butterfly Effect“, kde Hloucala trubka pomocí dusítka evokuje Milese Davise, následují Viklického autorské klenoty. „Miss Saeki Theme“ je úchvatná, dramaticky jímavá skladba, inspirovaná Murakamiho románem „Kafka na pobřeží“ (Saeki byla onou domnělou matkou Kafky Tamury). V nabluesovělé „Blue In Dark Green“ je Hloucalova trubka dravá a Viklického piano monkovsky hutné, zatímco „Ballad For Villon“ je příkladem francouzsky nadýchané, lehounce ovíněné balady, v níž nakonec převáží smutné, až osudové barvy…

V česko-moravském jazzu není příliš mnoho duetových alb. A takto vynikajících by člověk spočítal na jedné ruce!

Jeden komentář

  1. Emil Viklický

    Výtvarnice obalu přehodila autory prvních dvou skladeb. „A Tale“ napsal Miroslav Hloucal , Afterdark / opět název Murakamiho prózy/ napsal Emil Viklický. Autory správně uvádí autor anglického slevenote Doug Ramsey.

    Odpovědět

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..