Kytaristé Reinaldo a García namalovali jazzové akvarely
RUBÉN REINALDO & KELLY GARCÍA: Acuarel
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba80%
93%Průměrné skóre

O galicijských jazzových kytaristech (nikoli španělských, jak si sami nepřejí být zhusta označováni) jsem tady několikrát psal, naposledy o Marcosi Pinovi a Virxiliovi da Silva zde. Letos se objevilo další skvostné kytarové album, navíc v luxusním cédéčkovém provedení – album dialogů „Acuarel“, jež natočili RUBÉN REINALDO & KELY GARCÍA. Vyšlo díky domácímu labelu Free Code Jazz Records…

Jde o album konceptuální, jehož hlavním inspiračním elementem je voda. K tomu se vztahuje i titul, který značí malovat akvarely, to jest malování barvami rozpustnými ve vodě. Spontánní improvizace, navzdory atraktivnímu, ba až riskantnímu kontrapunktu způsobujícímu pnutí, nejsou tudíž tak těžké, olejnaté, a působí odlehčeně, osvěživě. Oba kytaristé učí již šest let na stejné hudební škole ve městě Vigo, kde nahrávka v Estudios Musicales Galicia za speciálních technických podmínek také vznikla. Oba hrají na kytary zn.Gibson; Reinaldo na typ ES-355 a García ES-165. Jako duo působí tři roky.

Po všech stránkách platí jejich prohlášení, že „naše tajemství je rovnováha“. Myšlena tím rovnováha mezi zkomponovanými tématy a improvizacemi, mezi oběma kytarovými hlasy, mezi nimiž vzniká pnutí. Bohužel ne vždy se jej daří udržet až do konce, což je příklad skladby „Dovela Clave“, i když oba protagonisté vycházejí až z narockovělého tématu. Stačilo by zde samozřejmě krácení stopáže. Ale třeba v taktéž osmiminutovém duetu „A.M.“, navíc výrazně melodickém, se díky proměnlivým improvizacím napětí dá přímo krájet. V předposledním, sedmém tracku „Jacobo“ (7:24), se to daří taktéž díky dynamicky proměnlivé stavbě. Takže moje výše vyjádřená výtka zůstává osamocena, což činí album „Acuarel“ vpravdě kytarovým skvostem!

Koneckonců hned od úvodních taktů je jasné, že jde o parádní kytarovou jízdu jižanskými emocemi a memy. „Manchica“ se může pochlubit silným tématem, nepředvídatelným kontrapunktem, melodickými party, střídavým rozvolněním a zahušťováním materie. „Coscovals“ je odlehčeným koktejlem valčíku a tanga, titulní skladba je opravdu malována, v „Naturaleza Par“ klokotají a svižně cirkulují kytarové atomy. V závěrečném „Beiramar Blues“ se střetává jižanská údernost s jemností smutku…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..