Po skvostném duetovém albu s pianistou Chrisem Gallem „Mythos“, které jsem tu loni v prosinci recenzoval, vydal německý saxofonista a klarinetista MULO FRANCEL nové album tentokrát s podstatně početnějším souborem; dostalo titul „Crossing Life Lines“ a vyšlo 28.srpna opět na značce GLM Music v podobě CD a LP…
Světoběžník Mulo Francel na novém albu sdružuje kreativní instrumentalisty s biografickými kořeny ve střední a východní Evropě: „Hledal jsem muzikanty, kteří mají smysl pro překonávání hranic, boření zdí a budování smírčích mostů mezi národy.“ Album má totiž jasnou koncepci: hudební oslavu 75 let v míru, a zároveň smíření. Proto se tu setkávají prvky slovanské a germánské, české a sudetoněmecké, slezské a rakousko-uherské, polské, kavkazské, židovské a křesťanské. „Naše hudba je poselstvím míru,“ doplňuje Francel. S ním se na pětasedmdesátiminutovém albu objevují v různých sestavách (od kvarteta po septeto) výteční hráči německé a rakouské provenience: Diknu Schneeberger (kytara), Philipp Schiepek (kytara), Bernd Lhotzky (piano), Robert Kainar (bicí), Stefan Noelle (bicí), D.D.Lowka (bass, perkuse) a Sven Faller (bass). Úžasným způsobem je pak doplňují původem Polka Izabella Effenberg (vibrafon, velká kalimba, steel drums), David Gazarov (piano), Azerbajdžánec žijící v Německu, a v jednom tracku také český violoncellista Jiří Bárta…
Za každou ze čtrnácti skladeb, autorských (8) i coververzí (6), se skrývá silný příběh vztahující se k pohnuté historii 20.století. Tomu odpovídá obsáhlý booklet, navíc graficky velmi povedený. Album otevírá hardbopová verze (ve Francelově aranžmá) Smetanovy „Vltavy“ ve skladbě „Valse du Bohémien“ s vynikajícími sóly tenorsaxu, kytary a piana. Předválečný swing ožívá v „Ada´s Song“, v němž Francel vzpomíná s obdivem a dojetím na svoji babičku Adu Hrubesch z českých Teplic; ta zažila obě války, okupaci, vyhnání a smrt blízkých členů rodiny. (Ve třicátých letech byla jednou z mála studentek medicíny na pražské univerzitě. Zamilovala se do začínajícího právníka a otec, který nepatřil mezi movité, jí dal na vybranou: buď studium nebo on. Vybrala si lásku.) Mezi sólisty se vyznamenává i vibrafonistka. V melodicky líbivém standardu „Look for the Silver Lining“ válí Francel na klarinet, aby se po něm vzňal „Schaschlik“, který napsal Gazarov, inspirován tradiční svatební a grilovací hudbou v Baku, kavkazském regionu. Bujarost prošpikává sopránka i řízné piano. Standard „Lover Man – Oh, Where Can You Be?“, jenž v roce 1945 zpívala Billie Holiday všem nešťastným ženám toužícím po lásce, pojímá čtveřice muzikantů bluesově, posmutněle, ovšem v závěru s nádherně rozkvetlým pianem autora. V „Blues In X Moll“ skládá Francel poctu trumpetistovi židovského původu v Rakousku-Uhersku, který byl schopen hrát na svatbách, pohřbech i v průvodech tolik oblíbené pochody. Tedy to, co se také promítlo do neworleánské dechovky, zárodku jazzu. Blues se zde mísí s tanečními, až karibskými rytmy, výborné sólo zde vystřihne především autor. V „The Rabbi from Namyslow“ odkazuje autor Sven Faller ke svému haličskému původu; samozřejmě tu kralují klarinet a kytara, celé je to roztančené. Ve vlastní skladbě „Wiosna“ vévodí se svými perkusivními nástroji Izabella Effenberg, výrazné lyrické téma vykreslují také sólové chorusy sopránky, kytary a kontrabasu. Autorem následující kompozice „Ein Sommertag“ je židovský skladatel Hans Winterberg, Pražák, který přežil Terezín a po válce žil v Bavorsku; vedle Francela s tenorem se zde zaskvěje pianista Bernd Lhotzky. Lyrikou Stana Getze je sycena jemná latina Francelovy skladby „September Remember“, která je ale místy narušena krátkými dramatickými ozvy. Swingovku Kamila Běhounka „Sám s děvčetem v dešti“, již svým nezaměnitelným způsobem před válkou nazpíval R.A.Dvorský, pojali aktéři s dynamickou i výrazovou pestrostí, střídá se tu šťavnatý swing se šantánem; v hlavní roli violoncello Jiřího Bárty. Fallerova „Naab“, čili řeka Nába, symbolizuje železnou oponu, neboť ta rozdělila pramen řeky vedví a do 90.roku tam nikdo nemohl stanout.
A následky tohoto dramatického rozdělení jsou dosud hmatatelné. Po minimalisticky zurčícím vibrafonu se vyleje řízný hardbopový tok s hutnými sóly, včetně vibrafonu, bicích a perkusí. V baladě „Frieda“ vzpomíná Philipp Schiepek na svoji prababičku , která žila v Zahrádce na Plzeňsku, než byla po válce vyhnána. Album vrcholí výtečnou Lhotzkého bopovou verzí ikonického Chopinova klavírního „Preludia e-moll, op.28“ ve „Fredinand´s Prelude“; ne, není to překlep, Fredinand vznikl spojením jmen Frédéric (Chopin) a Ferdinand („Jelly Roll“ Morton). Tedy spojením romantické hudby s raným mississippským jazzem, 19. s 20.stoletím…
