Životodárné drcení zvuku
Pro vyznavače tohoto subžánru je nahrávka „Eine Stunde Merzbauten“ nepostradatelná. Pro ostatní posluchače, včetně jazzofilů, by to mohla být pořádná výzva!
zvuk90%
obal100%
hudba95%
95%Průměrné skóre

Hluková úderka EINE STUNDE MERZBAUTEN ze severočeského Mostu vydala na podzim loňského roku vlastním nákladem další album, tentokrát eponymní. Po předchozím albu „nESMysl“, na němž zní již strukturovaný noise-industrial s jazzovými prvky, se E.S.M., nyní již „jen“ dvojice Radek Kopel a Pavel Hendrych (za pomoci hostujícího Martina Beraxy, též bývalého člena Napalmed), programově vrátila k nekompromisnímu hluku z debutu „7305“ (zmiňuji se o něm zde). Však také materiál vzešel již z květnového jamování roku 2014, takže jeho zrod je totožný. Jde o více než šestašedesátiminutový noise-industriální monolit (na rozdíl od debutu, který je rozčleněn na tři tracky, každý odkazující k nějaké zásadní inspiraci kapely: Napalmed, Einstürzende Neubauten, Merzbow), který sejmul a smíchal Roman Debrev v mosteckém studiu Ponte records. A kovová pružina, coby symbol industrialu, je přiložena k CD…

Celé by se to dalo odbýt jedním jediným slovem: NÁŘEZ! Ale to bych se nemohl zmínit o tom, že udržet napětí v tak dlouhém proudu hluku je vskutku umění, jež není dáno každému drtiči zvuku. Opravdu smekám! Aktéři toho dosáhli nepřetržitou prací s dynamikou, výrazem, se zdroji hluku; elektronicky vygenerované zvuky se střídají s údery do kovu a jeho drásáním, nechybí ani zmutované lidské hlasy, signály z vesmíru, rachot továrních haly či zkušebny létajících talířů, oživlé konve na hřbitově, rýpaní diamantového hrotu do lebeční kosti, vrtání na čelbě a následné odpaly, chroustání velkorypadla, válečná vřava, úpění zraněných, šumění kyselého deště, tavení skla, broušení, sálání žhavého ingotu, obrábění železa, kopání hrobu, rozežírání, bublání, běsnění bucharu, touha gilotiny, roj žiletek… občas se vyleje ambientní tma, roztetelí psychedelický opar, hluk se rozpadne na jednotlivé, různě osamocené hlukové střípky, ozve se cosi šamanského, vzývání, zvuky venkovského povozu, rozsekaný folklór, strachem rozběsněné dítě, snad i helikoptéra, evokující tak Stockhausena…

Pro vyznavače tohoto subžánru je nahrávka „Eine Stunde Merzbauten“ nepostradatelná. Pro ostatní posluchače, včetně jazzofilů, by to mohla být pořádná výzva!

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..