Před časem jsem zde představil mosteckou jazz-industrial-noise úderku Eine Stunde Merzbauten, čili eEeSeM, a její dvě neobyčejná alba, a již je tu s dalším CD, vydaným na vlastní značce Napalmed. V pořadí šestý počin (tentokrát pod zkratkou ESM) dostal titul „nESMysl“ a světlo (respektive temno) světa spatřil 17.července…
Album je opět jedinečným artefaktem; disk má sice jednotný potisk, ale ručně dělaný obal je ve dvanácti verzích, a taktéž barevný booklet se skví ve vícero rozdílných vizualizacích. Nejaktuálnější sestavu ESM tvoří čtvečice ostřílených hlukařů: Zdeněk Souček (kytary), Jan Pimper (baskytara), Radek Kopel (elektronika, efekty) a Pavel Hendrych (bicí). Jejich nová hudba v leččems překvapí, a to mile!
Album obsahuje tři tracky. Největším překvapením je hned úvodní „HlaSlova (Slabý text)“. Má sice pouhých sedm minut (oproti zbylým dvěma kompozicím, jejichž stopáž se pohybuje okolo 30 minut), ale vymyká se zcela noisovému šílenství. Jde o dadaistickou koláž z výrazů, obratů a sentencí vyňatých z článků Z.K.Slabého a jeho syna Petra v hudebním časopise UNI, tedy publicistů, jejichž přínos alternativní hudbě je nezpochybnitelný. Trojice hudebníků je načetla a ve studiu různě namíchala a pomíchala. Možná to mělo vyvolat dojem, že popisovat hudbu nemá vlastně smysl, ale takto kolážovitý proud slov, v případě otce Slabého obvzláště zvukomalebných, se vlastně proměňuje v sice obtížně uchopitelnou hudbu a´la musique concréte, ale o to dobrodružnější je její poslech. (Na Bandzone je tato „skladba“ k mání – viz.link zcela dole!)
Následující „Svět L.O.M. (volná improvizace na blikající světlo)“ vykazuje jazzové inspirace; ovšem v tomto případě se mísí aleatorika volné improvizace se snahou budovat byť rozdrásanou, strukturálně neukotvenou kompozici ve stylu free-jazzu. Pokud se posluchač vnoří do klokotavě magmatického toku, pozná, že kapela pracuje s dynamikou, polyvrstevnatostí, nejrůznějším způsobem cedí elektronické výrony, takže lze objevit i psychedelickou náladu; výtečným způsobem pracuje bubeník, jehož hra je tmelem i hnacím motorem. Velmi neortodoxně se zde využívá akustická kytara a nabuzená basovka vytváří až hmatatelné napětí.
Název skladby „Žlivě a mrdvě v štúdiu Pon Terex (neomezující výrony bez nápadu)“ svou spodinskou květnatostí vyjadřuje fakt, že vznikla živelným, ba až živočišným hraním ve studiu, a to formou stop nahrávaných odděleně. Tedy alespoň první část se takto bezpochyby zrodila. Tady jsou vrstveny obvzlášť zrůdné elektronické výhřezy, přičemž je ale rytmická složka nápaditě industriální. Postupně jsou všechny tyto zdánlivě odpudivé atributy zahušťovány, a v pozadí se začnou zároveň převalovat skoro ambientní drony. A ty posléze ve druhé části určí charakter kompozice, jež dostane podobu zvukového monolitu, velmi hustého, zároveň dýmavého, znepokojujícího, nekompromisně naléhavého…
Zájemci o toto CD mohou navštívit profil kapely ESM na Bandzone.