Pod názvem SOVA SMRTI se skrývá dvojice Tomáš Mika a Jan Faix a svůj styl, vycházející z volné improvizace a elektroakustické hudby, označují jako country-psychedelic. Samozřejmě se značnou dávkou humoru, neboť s country má jejich hudba společného jen užití banja (Mika); ale jeho uchopení je skrze živé elektronické procesy, které jeho zvuk totálně přeměňují (respektive destruují) v reálném čase (Faix). Mimochodem Sova smrti měla vystoupit vloni na festivalu Halwangarda v polském Krakově, ale Faix (jenž také výtečně sampluje) nakonec účinkoval nikoli s Mikou, ale s Ianem Mikyskou, takže projekt byl přejmenován na Datel zkázy. Sympatický smysl pro bizarní humor, co říkáte? Na net-labelu Signals From Arkaim pak vyšel záznam z tohoto koncertu.
Tato recenze se ale týká původního dua a jeho eponymního alba „Sova smrti“, jež vydal nesmírně agilní undergroundový label Polí5. Na ploše 49 minut se před užaslým posluchačem odehrává v šesti skladbách proces hudební tvorby ad hoc sice s použitím neobvyklých prostředků a bez skrupulí, ale s jasnými pravidly: nijak a ničím se neomezovat! Což o to, na tom by nebylo nic zvláštního, jenže oba aktéři při maximální zvukové volnosti nerezignovali na tvůrčí budování regulérní hudební kompozice…
Úvodní (a nejdelší: 10:49) track „Národ sově“ je toho jasným důkazem. Nechybí zde dokonce ani rytmická struktura a náznak melodické linky. Protagonisté čerpají hodně z minimalismu, přičemž dosahují až rockového drajvu. Také jejich ponor do hlukových vln není nahodilý a samoúčelný. V závěru jsem pak zaznamenal názvuky asijské (čínské?) hudby. V souvislosti s názvem skladby bych rád věřil i v takový satirický šťoulec. Každopádně další tituly jsou též slovními hříčkami se sovou a mnohdy odkazují k všeobecně známým osobnostem. Po striktně noisových dronech v „Hú is hú“ následuje „Iveta Bartosova“ s náznakem sladkobolné melodie, jež naštěstí pohltí návaly strunných erupcí. „Fernando Pessova“ evokuje místy až středověk nápodobou zvuku lyry a nechybí ani prosluněná jihoevropská příchuť; vše pak ale smete minimalisticky strukturovaný industriál. „Akira Kurosova“ má zprvu čitelnější strunnou texturu, jež se střídá s elektronickým zvukem hlukové intenzity. Posléze se nad techno rytmem různě křiví tóny banja, než se vyloupne minimalistická figura s noisovými vpády. Závěrečný „Johan Sovastian“ otevírají až mysteriózní drony a cosi jako loutnové variace. Rozeznáme i basso continuo, byť torzovité, a kontrapunktické vedení hlasů, což odkazuje vskutku k barokní hudbě. Hudební tok pozvolna graduje, nabývá na zvukové intenzitě až k drtivému noise ve finále…
Polí5 tradičně umožňuje volný poslech svých vydavatelských počinů prostřednictvím Bandcampu. Sova smrti není výjimkou:
Sova smrti by Sova smrti
A vězte také, že Sovu smrti budete moci slyšet naživo 16.března v pardubickém Divadle29, a to od 19.30 jako support rakousko-americkému triu DEK. Na jediném vystoupení u nás se představí klavíristka Elisabeth Harnik, bubeník Didi Kern a věhlasný saxofonista Ken Vandermark. Skutečně výjimečná hudební událost!