Již jsem zde o britské klavíristce SARAH BETH BRIGGS psal v souvislosti se sólovými skladbami Debussyho a Chopina. V loňském roce vydala na britském labelu Avie Records mimořádně ceněné album, obsahující vedle Mozartova „Klavírního koncertu č.22 E-dur“ také světovou premiéru nahrávky „Koncertu pro klavír a orchestr, op.57“ Hanse Gála (1890-1987), původem taktéž Rakušana. CD se jmenuje jednoduše „Gál, Mozart: Piano Concertos“ a klavíristku doprovází věhlasný britský komorní orchestr Royal Northern Sinfonia.
Hans Gál byl kvůli svému židovskému původu nucen v roce 1938 opustit Rakousko a utekl do Londýna. Původně chtěl emigrovat do Spojených států, ale nakonec zůstal v Anglii. Doma zůstala navzdory všemu jeho rodina, což nakonec vedlo k řetězu tragických událostí. V roce 1942 zemřela matka. Měsíc poté si jeho sestra a teta vzaly život, aby se vyhnuly transportu do Osvětimi. Pod tíhou všech těchto událostí spáchal sebevraždu Gálův nejmladší syn; bylo mu pouhých 19. Přesto skladatel tvořil hudbu dál, protože pro něj představovala jedinou naději v lepší svět. Potkal vlivného hudebníka Donalda Toveye, který ho pozval do Edinburghu. Tam začal učit na univerzitě (kde setrval až do své penze v roce 1960) a spoluzaložil v roce 1947 slovutný Edinburgh International Festival. Avšak jeho hudba byla po 2.světové válce provozována a nahrávána velmi málo, neboť byla považována za staromódní. K oživení zájmu o Gálovu tvorbu došlo až na počátku 21.století. Mimochodem jeho vnuk Simon Fox-Gál stál za vznikem alba „Gál, Mozart: Piano Concertos“ jako producent (stejně jako v případě všech pěti sólových titulů Briggsové).
„Koncert pro klavír a orchestr, op.57“, který Gál napsal v roce 1948, představuje romanticky rozmáchlý i výbušný kus, zcela neprávem opomíjený mistrovský klenot klavírní tvorby. Ano, vychází z Mozarta, ale obsahuje i principy modernistické kompozice. Navíc orchestr a sólistka hrají nejen s grácií, ale také s emocionálním zaujetím; lyrické pasáže s nádhernými pastelovými barvami se střídají s dramaticky hutnými, mnohdy až vypjatými party temnějších odstínů. Týká se to především první věty (Allegro energico ma non troppo), zatímco druhá, prostřední věta (Adagio) je převážně lyrická, s perlivým klavírem, přičemž ale i zde dochází k zhušťování a gradaci, vedoucím k naléhavosti a dramatickému účinku. Závěrečná část (Allegretto vivace) je svižná, až taneční, velmi odlehčená, projasněná; postupně se ale zatemňuje, stává se naléhavější, s vypjatějšími pasážemi ústícími až ve výbuch vojenských žesťů. Samotný závěr je oslavně mohutný…
„Klavírní koncert č.22 E-dur“ (K 482) zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1785. Mozart patřil k prvním velkým skladatelům, pro které byl klavír hlavním nástrojem; sám byl i geniálním interpretem. Tato třívětá skladba má hodně společného s hudbou Kouzelné flétny a Symfonií č.39; její tóny jsou zaoblenější a mají temnější zvuk. A Sarah Beth Briggs ji s Royal Northern Sinfonia hrají vskutku jako proměnlivě dramatické dílo, které je navýsost moderní. Prostřední část (Andante) je mimochodem považována za nejkrásnější a zároveň nejsugestivnější Mozartovu pomalou větu vůbec! Tato nahrávka to plně potvrzuje. V úvodní a závěrečné větě pak znějí navíc zcela poprvé kadence, jež lze považovat za mimořádně zdařilé, byť obtížné. Byly napsány v roce 1953 Denisem Matthewsem (již bohužel zesnulým) pro legendární klavíristku Dame Myru Hess. Briggsová pak dostala od Matthewse kopii ke svým dvanáctým narozeninám jako jeho mimořádně talentovaná žačka…
