Úchvatné zklidnění Štveráčkovo, tak to je The Calm...
Jan Pohribný/New Port Line

Úchvatné zklidnění Štveráčkovo, tak to je The Calm…

zvuk
100
obal
100
hudba
100
100

Jak už bylo avizováno, kvartet saxofonisty Ondřeje Štveráčka s americkým bubeníkem Genem Jacksonem vyrazil na šňůru po domácích jazzových scénách; při této příležitosti 21.března budou aktéři křtít v tento den oficiálně vydané album. ONDŘEJ ŠTVERÁČEK QUARTET feat.GENE JACKSON natočil novinku „THE CALM“ na značce New Port Line a ve společné produkci Štveráčka a vydavatele Petra Marka.

Téměř hodinové album bylo nahráno ve studiu Svárov v péči Lukáše Martínka přesně před rokem, 12.března 2015, tedy v jediném dni. Opět se vyznačuje vynikajícím zvukem, grafikou obalu (Yvone Baalbaki) a fotografiemi Jana Pohribného. Cover vystihuje jedinečným způsobem titul alba, je opravdu klidný, až meditativní. A taková dokáže být i Štveráčkova hudba na této nahrávce. Přiznám se, že k mému neskrývanému překvapení…

Oproti minulému Štveráčkově albu zůstal v sestavě pouze kontrabasista Tomáš Baroš a vedle americké hvězdy za bicími kvartet doplnil slovenský pianista Klaudius Kováč. Štveráček napsal pro album pět vskutku nosných kompozic, jedna je převzatá (sugestivně gradovaná balada „King Of Úchvatné zklidnění Štveráčkovo, tak to je The Calm...Saxophone“ od nizozemského saxofonisty Emiela Wienholtse) a dvakrát přispěl Baroš. Ten jako autor opravdu roste – balada „Red In Brown“ je skvostná, klasická hardbopovka „D1“ zase slušně šlape. Ovšem jako hráč stačil za necelé dva roky vyrůst až do příslovečných nebes! Třeba jeho sólový part v nádherně uvolněné a odlehčené hardbopové svižnůstce „E.N.T.“ je pro toto moje tvrzení pádným argumentem. Pianista Kováč se tady prezentuje také ve vrcholné formě, a to nejen po technické stránce, ale především hrou plnou invence a nepředvídatelných postupů zvláště v polyfonním řetězení úhozů (třeba v titulní, baladické skladbě „Calm“). Gene Jackson je bubeníkem mnoha tváří – dokáže být až těžkotonážní, a to i v doprovodu, nejen v sólové jízdě (třeba hned v úvodní „Spanish“), naproti tomu v baladách zahušťuje spodní proud citlivým tepem, ševelením či naopak emotivně narušuje tok a způsobuje neobyčejné napětí (např.závěrečná „Meditation“). A lídr Štveráček? Ano, ten se ve shodě s titulem alba skutečně zklidnil. Ale nikoli ve smyslu emocionálním, ale v oblasti tvůrčí sebekontroly. Z jeho hry se v žádném případě nevytratila ona typicky coltraneovská expresivita, jen jde více z něho samotného, z jeho nitra, než z nástroje (jako tomu bylo v posledních nahrávkách Coltranea). Štveráček se svým tenorsaxofonem i v improvizačních smrštích (jako třeba ve skladbě „Jin-Fizz“) nepracuje s tzv.oslími můstky, ale využívá minimalistických, to jest repetetivních postupů, čímž navíc dosahuje i gradace ve své hře. Jeho tenor zní hutně a plnokrevně ve všech polohách, v jakémkoliv rejstříku; ale musím se přiznat, že v těch nižších je nejen emotivně silný, ale také doslova omamně lahodný!

Úžasné, úchvatné, veskrze jazzové album!

Jsem zvědav, co na to za rok řekne Anděl…

(autor foto: Jan Pohribný/New Port Line)