Slovenského kytaristu Miloše Železňáka jsme vám před časem představili v rámci seriálu o vydavatelských počinech labelu HevHetia. Nedávno vydal nové album, a to jako MILOŠ ŽELEZŇÁK TRIO, samozřejmě opět na zmíněném východoslovenském labelu; zove se nikoli náhodou poeticky „V BEZVETRÍ A BEZČASÍ“…
Železňákovo trio tvoří vedle lídra (kytaristy, autora kompozic a aranžmá) kontrabasista Róbert Ragan (Nothing but Swing Trio, Pacora Trio) a bubeník Peter Solárik (NBS Trio, Invention Quartet, Matúš Jakabčic CZ-SK Big Band). Na albu pak navíc hostují saxofonista Adrián Harvan, nadžánrový muzikant, a Smyčcové trio Jána Kružliaka ml., které je doma ve vážné hudbě. A jelikož tento projekt má v podstatě podobu komorní jazzové svity, takto rozšířený instrumentář je jednoznačně ku prospěchu věci.
Svita „V bezvetrí a bezčasí“ byla inspirována poezií básníka Erika Ondrejíčka, generačního souputnika Železňákova: Nad lesnou cestou/v bezvetrí a v bezčasí/levituje list… Forma svity je umocněna jednolitým proudem nápaditě proměnlivé hudby, kterou mocně napájí swing, hardbop, free-jazz, jazz-rock, avantgardní jazz i crossover. Kompozice je rozdělena do osmi částí (tracků) a věrně kopíruje Ondrejíčkovy verše. Vystúpiš na zastávke na znamenie/a tým najlepším/stále ostáva/úplnost´/posledného akordu/voňajúceho kávou/a príslub v západe slnka/že všetko má svoj význam…Ano, taková muzika má význam! A po úplnosti posledního akordu dostanete chuť vrátit to všechno na začátek…
Intro (pod názvem „Stratená basa“) je ještě značně rozvolněná, jaksi neukotvená, až bludná miniatura v podání elektrické kytary a bicích; stejně tak úvod druhého tracku „Deň jako stvoreny pre návrat“. Pak se ale přidá tenorsax, výrazný riff, posléze motiv, umocněný smyčci, a rozjede se jazz-rocková mašina se sólovými party saxu a el.kytary, než dorazí do free-jazzové stanice! Odtud do minimalistické figury, tvořené z vrstveného kytarového zvuku, kterou začíná „Kytica Chryzantém“; když se ozve úchvatná melodická linka kontrabasu, hraného smyčcem, prostě se rozplynete slastí! Ve třetině desetiminutového tracku dochází ke zlomu, kdy nastoupí pravidelná a hutná rytmika a posléze jazzově excelentní kytarové sólo (výrazově někde mezi Methenym, Frisellem a Abercrombiem). Kontrabasové sólo v závěru této části patří též mezi ty vysněné. Skoro devět minut „Na sedadle starého autobusu“ je ve znamení virtuózní akustické kytary, trio se ladně a přitom vzrušujícím způsobem pohybuje mezi folkem a jazzem, přičemž kytara místy dosahuje vypjaté hustoty, jakou jsem dosud slyšel snad jen u Kropinského; nádherné je opět i sólo kontrabasu. Valící se staccato uvozuje následující „Úplnosť posledného akordu“, ale nebojte se, ta úchvatná jízda ještě zdaleka nekončí; rytmus umlkne, přivalí se smyčce, nad nimiž se rozklene jímavý chorus saxofonu. Ten pak utne s rockovým drajvem kytara, již vystřídá akustický zvuk s jemnými bicími. Potom se ocitnete „Nad lesnou cestou“, kam vás uvedou perkusivní hrátky bicích a něha zdvojených kytar a lyrického kontrabasu. „Zastávka na znamenie“ vás hodí do znepokojivě vypjatého dialogu el.kytary a nervních bicích, aby vás po 2 minutách a 18 vteřinách oblažil plný zvuk kapely; chytlavý rytmus, smyčcová přibarvení, jež ve finále vygradují do jazz-rockové cody a´la Mahavishnu Orchestra z časů Apokalypsy…
To album si nenechte ujít! Takových nahrávek se nerodí tolik, aby se daly přejít jen tak.
MILOŠ ŽELEZŇÁK TRIO, prosím, ještě by bylo skvělé uvést, kde se dá CD koupit ?
Díky m.ř.
Stačí kliknout na “nenechte ujít” v závěru recenze!