Neuplynul ani rok, a už je tu opět s novým albem kytarista LIBOR ŠMOLDAS; po nahrávce s jeho americkým triem se ohlásil tentokrát s albem sólové kytary. A s repertoárem více než odvážným, neboť notoricky známým – pod názvem „BLUE (Šmoldas hraje Ježka)“ se skrývají adaptace čtrnácti skladeb a písní Jaroslava Ježka pro sólovou jazzovou kytaru. Novinka nyní vyšla na labelu New Port Line.
S producentem a vydavatelem Petrem Markem spolupracuje Šmoldas již 5 let. Nápad uchopit Ježka vzešel od obou aktérů už před více než dvěma lety. „Šli jsme na dost nejistý led, jak to vlastně dopadne,“ řekl mi Petr Marek. „Libor totiž do té doby sólo nehrál. Je to fakt velmi náročná disciplína, kterou si každý dost rozmyslí. Nikam se tam neschováš, a jelikož je kytara málo dynamický nástroj, je těžké pojmout to tak, aby to neznělo monotónně.“ A já předesílám, že se deska povedla náramně! Však je Libor Šmoldas oním typem hráče, který na sobě vytrvale a s pílí pracuje, nenechává svůj talent ani dosaženou úroveň zamrznout na vavřínech a už vůbec sám sebe nemíní rozmělňovat. S Andersonem a Nussbaumem natočil již další desku (vyjde příští rok) a plánuje dva projekty, z nichž jeden je též mezinárodní (mimochodem s Peterem Bernsteinem!). Kromě toho koncertuje a vyučuje ve Spojených státech a letos dokonce až v Austrálii…
Album „Blue“ je umně sestavené, působící sevřeným dojmem, a opravdu výtečně znějící, téměř šedesátiminutová kolekce z populárního díla Jaroslava Ježka (tj. především písně Osvobozeného divadla). Design alba je v patřičně modrém odstínu, všechny snímky v bookletu (Jan Pohribný) vznikly v originálním Ježkově pokoji (tzv. Modrém, který je součástí Památníku Jaroslava Ježka v Kaprově ulici v Praze). Šmoldas s melodiemi zachází sice volně, mnohdy je jen cituje fragmentálně, ale jejich náladu dokáže vystihnout až niterně, zevnitř, od srdce, poučen vlastními citovými prožitky a souvislostmi. Nebojí se košatění, rytmických, výrazových a dynamických proměn i svébytného pojetí v kontextu moderního jazzu. Někdy pracuje jen s pouhými melodickými střípky, jako je tomu v případě „Šaty dělaj člověka“, „Ezop a Brabenec“ či „Život je jen náhoda“. Swingové vlivy nezapře „Tmavomodrý svět“, přímo v akusticky strhující, hutnou gypsy-swingovou jízdu mění (za asistence hostujícího kytaristy Tomáše Míky) „Vousatý svět“. Bluesový feeling jímá adaptace „Ze dne na den“, „Strejček hlad“ a „Klobouk ve křoví“, kde se to pak zlomí ve svižný part až ragtimového charakteru. Nechybí ani ozvěny folkového revivalu; současnější zvuk ve skladbě „Potopa“, výrazně akustický, chvílemi až archaický (evokující zvuk loutny) v „Zasu“, již Šmoldas dedikoval své ženě Vendulce. „Svět naruby“ je v podání tohoto navýsost kreativního kytaristy náladotvorná perla, bohatá výrazově i emocionálně, v níž nejde o tolik známou melodii, ale o duši hudby. S Davidem Dorůžkou si vystřihnou „Stonožku“ a tato kombinace akustického a elektrifikovaného kytarového zvuku vás opravdu osvěží. V „Nebi na Zemi“ Šmoldase úžasně doplňuje kontrabasista Robert Balzar, jenž nehraje pouze rytmický doprovod, ale také kontrapunktický druhý hlas (a dojde i na excelentní sólo). Album vrcholí patnáctou skladbou, a to Šmoldasovou autorskou poctou Ježkovi, tesknou, melodicky vzletnou, až jímavou „Left Too Soon“…
Nádhera! Smekám!
