Kytarista LIBOR ŠMOLDAS je v posledních třech letech velmi agilní a pilný. V roce 2013 natočil s americkou rytmikou album, jež dostalo příhodný titul „Dreamtime“. Nejprve ho vydal pouze vlastním nákladem, v obyčejné papírové kapse (pošetce), vlastně jako takový hudební samizdat. V závěru loňského roku pak album tria ŠMOLDAS – ANDERSON – NUSSBAUM (!) spatřilo světlo světa oficiálně a v důstojné podobě, a to díky labelu New Port Line. Náš Šmoldas se sice s hvězdnou rytmikou z kolébky jazzu prezentuje poněkud nenápadně, ale o to sympatičtěji – a hlavně vynikajícím albem spíše lyricky písňového, intimního charakteru.
Libora Šmoldase doprovází znamenitý kontrabasista Jay Anderson, který hrál snad s každým, kdo od osmdesátých let něco v jazzu znamená (Lynne Arriale, Bob Belden, Paul Bley, Michael Brecker, Bob Mintzer, Joe Sample, Maria Schneider atd.). Bubeník Adam Nussbaum není také žádné ořezávátko – mezi jeho spoluhráči najdeme třeba Stevea Swallowa, Seamuse Blakea, Eliane Elias, Davea Liebmana, Johna Scofielda a Johna Abercrombieho, byl také členem orchestru Gila Evanse (1983-85). Ostřílená a skutečně excelentní rytmika, jež se ale přizpůsobuje mnohem mladšímu Šmoldasovi jako lídrovi a stěžejnímu sólistovi. Bubeník se vůbec netlačí dopředu, ale neochvějně ševelí a tepe, basista se sice projevuje jako zdatný sólista, ale s kytaristou se nepřetahuje o pozornost, nepotřebuje to. Velmi sympatický, navýsost profesionální přístup. A jak se zdá, tak nese ovoce i nadále – tímto albem jejich spolupráce zdaleka nekončí, neboť všichni tři mají zájem pokračovat, takže chtějí vyrazit příští rok na turné po východním pobřeží Spojených států a natočit při té příležitosti další společné album…
„Dreamtime“ obsahuje osm standardů, a to nejen jazzových. Album otevírá Manciniho „Moon River“, kde Šmoldas hraje trochu frisellovsky, jde po melodii. Balada „Folks Who Live On the Hill“ ani při sedmiminutové stopáži nenudí, kytarista i basista opět ctí melodii a lyrickou náladu ještě více umocňují. V následující písni „Caroline I See You“ z repertoáru písničkáře Jamese Taylora dokáže Šmoldas pomocí i akustické kytary zachovat folkovou náladu, posluchač má chuť zpívat s hudbou, trio také patřičně narockověle skladbu vygraduje. Slavnou svižnůstku „Beautiful Love“ aktéři tentokrát řádně vytvrdí a vyztuží (hlavně bubeník), aby se Šmoldas mohl vydat na strhující montgomeryovskou jízdu par excellence. Mrštné sólo vykouzlí též Anderson, taktéž Nussbaum se pouští do rachotivých erupcí. Tenhle track musí uspokojit i toho nejnáročnějšího jazzového fajnšmekra! Poté dojde opět ke zlyričtění, neboť zazní ono jímavé sicilské téma Nina Roty z filmového Kmotra („Theme From the Godfather“). Trio nezapomnělo ani na Vévodu Ellingtona – zazní „Isfahan“ z úžasné „The Far East Suite“ z roku 1966, a to zpěvně, swingově, s dynamickou a výrazovou gradací. Nesměli chybět ani nesmrtelní Beatles – trio šáhlo po baladicky vzletné „The Long And Winding Road“, již napsal Paul McCartney pro poslední broučí album „Let It Be“ (1970). Kytara i kontrabas smysluplně rozvíjejí nádhernou zpěvnost originálu. Album zakončuje melancholická Carmichaelova píseň „I Got Along Without You Very Well“, ve které Šmoldas, Anderson a Nussbaum ve druhé polovině zintenzivní výraz, a tudíž jí dodají naléhavost. Výborně vystavěný kus. Výborná deska…a nejen ke snění.