Pozoruhodný jazzový crossover nizozemského kvarteta Estafest!
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba100%
100%Overall Score

Maďarský label BMC Records, vydavatelství Budapešťského hudebního centra, vydává letos obvzláště lahůdková alba! Jedno chutnější, než druhé. A CD s podivným titulem „Bayachrimae“ nizozemského kvarteta ESTAFEST! patří k těm nejchutnějším…

Název alba je složeninou, vyjadřující gró jedinečné fúze, kterou kapela hraje; spojuje totiž hudbu Bayaků, původních obyvatel centrální Afriky, s cyklem „Lachrimae“ anglického renesančního skladatele Johna Dowlanda! Čtveřice nejexcentričtějších improvizátorů na avantgardní nizozemské scéně ovšem nepřistupuje k takovému crossoveru polopatisticky; jde spíše o symbol hluboké hudební svobody, improvizovaného hudebního dialogu, trialogu, respektive kvadrologu. Kvarteto Estafest! vzniklo v roce 2009, album „Bayachrimae“ je v pořadí třetí počin, na maďarském labelu první. Tvoří jej skutečně výjimeční instrumentalisté a hudební tvůrci v pravém slova smyslu. Kytarista Anton Goudsmit je znám z projektu New Cool Collective a z vlastní kapely Plocktones. V roce 2010 byl ve své vlasti vyhlášen nejlepším kytaristou. Vloni jsme ho mohli slyšet na královéhradeckém festivalu Jazz Goes To Town společně s výtečným New Rotterdam Jazz Orchestra. Violista a hráč na cajun Oene van Geel je také členem progresivního smyčcového kvareta Zapp4, ethno-power-jazzového tria The Nordanians a dalších sestav. Hojně spolupracuje se zvukovým umělcem a hudebníkem Michelem Banabilou (např. v Cloud Ensemble) a bývá hostem jazzového souboru The Hague Ethospheric Orchestra. Pianista Jeroen van Vliet hraje nejčastěji s trumpetistou Ericem Vloeimansem, v roce 2015 byl zvolen nejlepším nizozemským improvizátorem. Saxofonista Mete Erker má vlastní trio, hraje v Artvark Saxophone Quartet, je častým spoluhráčem Michela Banabily, zpěvačky Kristiny Fuchs a kytaristky Corrie van Binsbergen.

Estafest! – Bayachrimae

Třiapadesátiminutové CD obsahuje 14 autorských skladeb. To je první plus tohoto počinu: tracky odsýpají, žádný není zbytečně protahován, nic se v nich otravně neopakuje. I v takové miniatuře, jako úvodní „After the Cowboy met the Bear“, dokáže kvarteto vybudovat hutnou náladu (v tomto případě smutek, až zmar). V následující skladbě „Ornette´s Clockwork“ sice vycházejí ze zvuku post-free-jazzového Ornetta Colemana, přesto je kontrast rozdrásaného rytmu, lyrického saxu a perlivého piana naprosto jedinečný. Pak jsou na albu významně zastoupeny impresionisticky vystavěné kompozice – v „Polderlucht“ pracují protagonisté také s názvuky soudobé komorní hudby, ve dvou partech titulní „Bayachrimae“ je patrná inspirace africkou spirituální hudbou a renesanční polyfonií, v „Cookies“ znějí lahodné souzvuky se sopránkou a sólové party všech aktérů vytvářejí hluboce citovou komorní náladu, „Impro 1013“ je sycena tónovou rozvolněností, jež nakonec vytvoří zádumčivost, avšak v závěru přervanou erupcí kytary. A konečně jeden z vrcholů desky, lyricky ponorná kompozice „Floating“, ústící v naléhavý dialog tenorsaxu a violy. Samozřejmě nechybí ani výrazně expresivní tvář. Z free-jazzu vychází sólo piano v miniatuře „Gimpy“. Další vrchol alba představuje „Taborn“, vystavěný na výrazných groovech, jazz-rockové kytaře a hbitých bězích v souzvucích či kontrapunktech. Z hard-bopových sazeb je stvořena skladba „Bright Light“, k be-bopu s latino-americkou příchutí se vrací živá nahrávka střemhlavé „Pasteis de Nata“, aniž by přestala znít progresivně. Africká inspirace je pak nejjasněji cítit ve skladbě „Bayaka…ka…ka…ka“, v níž nechybí výrazná perkusivní složka v podobě cajun, výrazná riffovitá melodie prostřednictvím piana a kytara rozehraná ve stylu africké loutny kora…

Další stoprocentní album!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*