Na Královské konzervatoři v Haagu se potkali dva Slováci a ti pak v roce 2009 sestavili dvanáctičlenný ansámbl, který patří k nejznámějším souborům nejen v Holandsku. Ti Slováci se jmenují Miro Herak a Michal Vanoucek, onen ansámbl THE HAGUE ETHOSPHERIC ORCHESTRA (T.H.E.O.). Všichni členové souboru jsou absolventy konzervatoře v Haagu a sešlo se v něm momentálně osm národností! Dva roky předtím hráli pravidelně každý měsíc v haagském Theater aan het Spui, a to pokaždé s jiným hostujícím sólistou – vystřídali se Kenny Wheeler, Harry Sokal, Eric Vloeimans, Alex Sipiagin, Norma Winstone a další jazzové osobnosti. V loňském roce T.H.E.O. debutoval albem „EARTHING“ (Laika Records).
Vibrafonista Miro Herak se narodil v moravských Ivančicích, ale v útlém věku se stal Slovákem. Studoval bicí nástroje na konzervatoři v Žilině a Bratislavě, od roku 1995 plných 5 let hrál v Symfonickém orchestru Slovenského rozhlasu. V roce 2000 viděl koncert slovutné kapely Steps Ahead a byl unešen hrou vibrafonisty Mika Mainieri. Nejdříve se učil u haagského profesora jazzového vibrafonu Fritse Landesbergoena, posléze absolvoval mistrovské lekce u samotného Mistra M.M. v New Yorku (2002 – 03). Pianistu Michala Vanoucka, žilinského rodáka, potkal na kozervatoři v Bratislavě a pak spolu hráli u slovenských rozhlasových symfoniků. V Holandsku spolu založili již před více než deseti lety kvartet As Guests, který se např. stal holandským jazzovým souborem roku 2004. Dalšími členy The Hague Ethospheric Orchestra jsou Rodrigo Parejo (flétna), Christof May (klarinety), Jose Vera Bello (altsax), Jeroen Manders (tenorsax), Raya Hadzhieva (trubka), Marian Masik (trombon), Anka Koziel (zpěv, vokál), Rafael Morales (bass), Francesco de Rubeis (bicí) a Ignas toWiel (perkuse).
Pětačtyřicetiminutové album „Earthing“ (Uzemnění) otevírá fusion-jazzová verze slovenské lidovky „Hore Haj Dolu Haj“, proměnlivá kompozice s hutným ženským vokálem, nasycená nejen slovenskou melodikou, ale také latinou a balkánem. Ansámbl umí i řádně swingovat – ať již v téměř bigbandových sazbách, tak ve vynikajícím vibrafonovém sóle. Vanouckův „Burchak“ také nenechává na pochybách, čím byl inspirován. Oceňuji však pestrost hudebního uchopení – od šumařské dechovky, přes bigbandové erupce, až po znamenitá sóla trombonu, piana a především basbarytonového klarinetu, jenž prostupuje celou kompozicí. Jobimova pecka „Chovendo na Roseira“ představuje velmi sympatické uchopení latino-jazzu, neboť se vůbec nedrží žánrové čistoty ani formy, spíše naopak, tudíž je skladba velmi pestrá, ačkoli nepostrádá až karibskou rozvernost. Samozřejmě tu kraluje v excelentním sóle flétna a husté předivo bicích a perkusí, znamenité jsou minimalisticky staccatové figury. Ve skladbě „Shower“ hostuje její autor, klarinetista Michael Moore, Američan usazený v Holandsku. Je to výrazně lyrická kompozice, založená na barvách různých nástrojových kombinací, jimž samozřejmě kraluje nesmírně vřelý klarinetový tón. Když se přidá ženský vokál, evokuje to ony mistrné „propletence“ Normy Winstone. Kompozice z pera italského pianisty Augusta Piroddy (s nímž Vanoucek dokonce natočil album klavírních duet) začíná praskáním starého elpíčka, poté se z archaicky zkreslených dechů vynoří nádherné, až The Hague Ethospheric Orchestraflamencové sólo baskytary, nastoupí pak tenorsaxofonové sólo, celé je to takové měkounce najazzlé, aby pak po vibrafonovém sóle došlo na souboj s pianem, kterým hudební tok strhujícím způsobem graduje. Nejdelší kompozicí alba (8 min.) je Vanouckova „Off Shoot“, jež svým fusion soundem, elektrickým pianem a elektrifikovaným tenorsaxofonem připomíná Weather Report. Ve zklidněné části exceluje Herakův vibrafon, aby poté skladba vyvrcholila plnokrevně ansámblovou gradací. Závěrečná Vampdance“ (Vanoucek) v sobě spojuje prvky minimalismu (klavír), balkánskou horkokrevnost (dechy), „šumařinku“, operetní lidovost a Vivaldiho, přičemž se zaskví hostující Oene van Geel s violovým sólem.
The Hague Ethospheric Orchestra plánuje na letošní Podzim slovenské turné, možná dojde i na Čechy. Máme se skutečně nač těšit!