Hľadanie spoločného „heavyweight“ zvuku basového trombónu a barytónového saxofónu – tak charakterizovala svůj společný projekt slovenská dvojice MOTÝĽ & ROTHENSTEIN. Neustále napätie medzi striktnou harmonickou štruktúrou a slobodou voľnej improvizácie – toť základ čerstvého autorského alba Michala Motýľa a Erika Rothensteina s určujícím titulem „Heavy Weight Jazz Meeting“, jež vydal Rothensteinův label Bebe Rebe.
Oba protagonisty spojuje obdobná jazzová zkušenost a estetika, rozvíjená ať už v orchestrech (Lukáš Oravec Orchestra, Cotatcha Orchestra, CZ-SK Big band Matúše Jakabčice, Orchestr Gustava Broma) či v menších uskupeních (Motýľ např. ve vlastním Tentetu, Rothenstein v Babele Beat Bandu). Oba si také libují ve fúzích s vážnou hudbou (spolupráce se Slovenskou filharmonií, Rothenstein ještě šířeji, neboť založil soubory Lento Ad Astra či Ansambel SO36) a world music (kupříkladu Rothenstein spoluzakládal proslulý Pressburger Klezmer Band). Právě folklórní aspekt se projevuje výrazně na novince „ Heavy Weight Jazz Meeting“.
Michala Motýľa (basový trombón) a Erika Rothensteina (baryton a alt sax) doplňují do podoby kvintetu další excelentní slovenští jazzoví instrumentalisté: Peter Solárik (bicí), Pavol Bereza (kytara) a Matej Štubniak (kontrabas); v několika skladbách se přidává ještě Peter Dobai se sopránkou.
Navzdory titulu vyznívá album vzdušně, odlehčeně, žádná těžká váha. Fascinace zvukem hlubokých dechových nástrojů tu není prvoplánová, a už vůbec ne maniakální, jak tomu v takových případech bývá. Může za to samozřejmě použití alt a sopránsaxofonu, které se promítá nejen do kontrastních barev, ale také – možná intuitivně – změkčuje zvukovou hutnost samotného bastrombónu a barytonsaxu. Tomu odpovídá též elastická rytmika a převážně akusticky přirozený zvuk kytary. Musím se ale přiznat, že jsem čekal progresivnější jazzovou hudbu, v níž by se kromě balkánských a hispánských názvuků projevil také vliv moderní vážné hudby. Bohužel, nestalo se tak. Této mojí představě se přiblížila pouze skladba „Bolero zum Obscheid“ (track č. 2), zprvu rytmicky i výrazově rozvolněná, s prvky free jazzu a volné improvizace, posléze až s mysteriózní náladou, než se vyloupne výrazný riff a vše se roztančí v propletenci instrumentálních hlasů, a to v proměnlivé dynamice.
Album, jež obsahuje devět autorských skladeb, tudíž vyznívá tradičněji, ovlivněné modálním jazzem a hard bopem. Ale jeho poslech nenudí, ani náhodou!
Otevírá jej „Autumn Forest“, svěží výrazným polyfonním frázováním a řetězem sólových chorusů. „Petrovaradinska Tvrdžava“, nejdelší skladba alba (8:30), je samozřejmě prosycena balkánským duchem (jde o nejznámější srbskou pevnost nad Dunajem). Basové antré je sice šťavnaté, ale poté zavládne baladičnost dosahující až jímavého účinku, a v níž kralují saxofonová sóla a svižná akustická kytara. Osmiminutová brassovka „Summer Morning“ v sobě mísí hutný žár i osvěžující vzdušnost, roztančenou sopránku a altku, strhující bastrombón i erupci bicích. Následující „Dážď“ je měkkoučké, sametově melodické pohlazení s barevnými kontrasty, s výborně vystavěnými sóly, včetně toho vskutku výtečného kontrabasového, Tepající latina ve „French Kiss“ je ozdobena virtuózní emotivností sólových chorusů barytonsaxu, ak.kytary a basového trombónu. Kolekce vpravdě vrcholí skladbou „Jericho Blackstein“, hardbopovou heavyweight odpichovkou, jíž ani na vteřinu nespadne řemen, ozvláštněnou bluesově jazz-rockovou kytarou.
Standardně kvalitní jazz, který neurazí, a místy nadchne!
Štítky