Festival Dobršská brána 2022, Dobrš, pátek 19. srpna 2022
Program šestého ročníku festivalu Dobršská brána, zaměřeného na královský jazzový nástroj – trubku, sliboval řadu silných hudebních zážitků, umocněných magickým prostředím pošumavské vesničky. Festival zahájili tradičně moderátorka Michaela Ditrichová a ředitel Ivo Kraml v nádherném dobršském kostelíku Zvěstování Panny Marie, kde jsme se rádi zchladili z venkovního tropického dusna. Ohlášená studená fronta naše páteční hudební prožitky ještě znásobila.
První, komorní vystoupení festivalu v překrásně nasvětleném dobršském kostelíku rozehrálo osobitě duo slovenského trumpetisty Oskara Töröka a českého zvukového performera Michala Rataje. Jejich éterická hudba, prezentující jejich nedávno vydané Letters from Sounds, zcela zaplnila kostelní prostor také díky kvadrofonnímu ozvučení. Rozhovory virtuózní trubky Oskara Töröka s interaktivní elektronikou a klávesami Michala Rataje výborně naladily diváky na další neobvyklá vystoupení na Dobršské bráně.
Michal Kratochvíl: Michal Rataj rozehrál interakci svými elektro udělátky, na něž Oskar Török rouboval táhlé tóny, které se vzletně nesly prostorem v nádherně nasvíceném kostele. Jako by tato hudba byla stvořena k prezentaci právě na takovýchto místech. Uhrančivé momenty korunoval Oskar zpěvem žalmu a Michal to podtrhl hrou na kostelní varhany. Tato site specific performance byla milým překvapením a rozhodně to byl působivý moment. Oskar se poté usadil za klávesy a jednoruč zvládal hrát ještě na trubku, přičemž se ze samplů začalo ozývat kázání. Hudba z alba, naživo stejně převážně improvizovaná, se tak díky tomuto duchovnímu prostoru posunula trochu jinam a vyzněla pro mě docela jinak než při poslechu alba. Ještě musím zmínit prostorový zvuk docílený umístěním dalších reproduktorů do zadní části kostela. Moc jsem si zahajovací koncert festivalu užil.
[youtube https://www.youtube.com/watch?v=ZSyxq_Lipv8]
Na druhý koncert pátečního programu jsme prošli dobršskou bránou k zámku, kde nás na hlavním festivalovém pódiu čekal česko-polský Štěpánka Balcarová Quartet ve složení: Štěpánka Balcarová – trubka, křídlovka; Nikola Kolodziejczyk – klavír; Jaromír Honzák – kontrabas a Grzegorz Masłowski – bicí. Jejich Emotions, čistě autorské skladby Štěpánky Balcarové, výborně navázaly na první koncert v kostele. Stylově vytříbená kapela představila řadu emocí Štěpánky, přitom jim opakovaně sekundoval místní hlasitý kohout, což mile podtrhlo jedinečnost festivalu. Závěrečné Překvapení můžete posoudit ve video ukázce níže.
Michal Kratochvíl: Štěpánka Balcarová se v premiéře mezinárodní kapely jala prezentovat také zcela nový program, založený na emocích (Emotions). První skladba byla smutná (Sadness), jak asi většina diváků uhodla a další si už můžeme představovat a domýšlet sami. Skladby se prolínají a navazují na sebe bez přestávky, takže je to takový emoční uragán, od smutku k naději, pak zase nostalgii střídá radost a musím říci, že nejvíce mi Štěpánka byla sympatická nahněvaná. Během koncertu byla také důvěřivá, vzteklá, ustrašená či znechucená. Poslední skladba byla Překvapení (Surprise), a to tedy doslova, když jak publikum, tak účinkující, překvapil kokrhající kohout. Jistě se bude skvěle vyjímat v rozhlasovém záznamu koncertu.
[youtube https://www.youtube.com/watch?v=tQk2U1C4BNk]
Hlavní hvězda večera, finský Verneri Pohjola Quartet, prezentující jejich poslední výborné album The Dead Don’t Dream, přinesl do Dobrše soudobý jazz evropské extratřídy. Skvěle sehraní Verneri Pohjola – trubka, Tuomo Prättälä – piano, Antti Lötjönen – kontrabas, Mika Kallio – bicí oblažili početné publikum svou nádhernou, autorskou hudbou. Ani občasný deštík nenarušil velmi intenzivní zážitek u barevně osvětleného dobršského zámku. Nadšení diváci vydrželi v hledišti i celou závěrečnou dvoj skladbu Argirro a Suspended, při které se spustila mohutná průtrž mračen, viz video ukázka níže. Nezapomenutelný zážitek!
Michal Kratochvíl: Verneri Pohjola pro mě byl černým koněm festivalu a na jeho vystoupení jsem se těšil asi nejvíce. Vzhledem k předpovědi počasí a hrůzně vypadajícímu srážkovému radaru bylo jasné, že se něco semele, otázka jen byla kdy přesně. Zpočátku se průtrž nekonala, ale jen trochu poprchávalo a počasí tak dalo vzniknout dalšímu magickému a nezapomenutelnému koncertu na dobršském festivalu. Hrály se skladby z překrásného alba The Dead Don’t Dream, ale ne v pořadí, jak jsou zaznamenány na desce. Do třetí zahrané Voices heard nás uvedla vypjatá trubka, aby mohl tuto intenzitu rozmělnit kontrast vyklidněné kapely. Nádhera! A dokonce i přestalo na chvíli pršet! Mlžný opar, působivě nasvícený zámek, zasněná hudba, to byl recept na nádherný večer. A zase nám začalo poprchávat. V rychlejší skladbě se zběsile sólující trubka s bicími snaží déšť zahnat, pak se vrátí k formě skladby a pokračují zase všichni spolu a krásně melodicky dohrávají pecku Wilder Brother. Déšť se však zahnat nepodařilo, ba naopak přivolali hotovou průtrž mračen. Z nebes se začaly valit provazce vody a dotvořily tak přírodní kulisy k posledním dvěma spojeným skladbám. Sami muzikanti z pódia nevěřili svým očím, jaký liják se to strhl a s povděkem kvitovali, že jsme vydrželi až do konce. Byť většina z nás minimálně s promáčenými botami a kalhotami. Ale stálo to za to!
Na úprk od zámku skrz dobršskou bránu po cestě změněné lijákem na potok do útulné hospody budeme dlouho vzpomínat.
Štítky