A jedeme dál ve zlámalovské jízdě!
Na řadě je PAVEL ZLÁMAL & PQ a jeho novinka s mysteriózně znějícím tiulem „UZURAMARU“. V pořadí třetí album tohoto kvarteta vyšlo 12. prosince. Zatím v digitální podobě…
Stalo se tak přesně po pěti letech od jedinečného vydání předchozího 2CD „Anchors & Hearts“ v opravdu luxusním dřevěném obalu. Jde opět o dráždivou i pálivou směs hard bopu a power jazzu, se špetkou freejazzového koření. Sestava zůstala až na kontrabasistu Luana Gonçalvese, jenž nahradil Juraje Valenčíka, stejná: kromě lídra a autora skladeb Pavla Zlámala s tenorsaxofonem tu válí pianista Martin Srpek-Konvička a bubeník Václav Pálka.
Více než třiapadesátiminutová stopáž alba vyplňuje osm tracků. Úvodní „Kovářova kobyla“ začíná až acidově, ale posléze převládne hutný, hustý a proměnlivý hardbopový proud, který smete všechno, co mu stojí v cestě. Povšimněte si zdánlivě řídkého, ale přesto intenzivního klavírního sóla – ta Konvička umí jako málokdo u nás! Vše je korunováno freejazzovým finále. Lyrická a výrazně melodická „Darovaná“ je postavena na neobyčejně perlivém klavíru a kolektivním vzplanutím emocí. Devítiminutová paráda „Uzura (grown up version)“ představuje strhující, vzrušující a slastné spojení až fyzicky úderného straight-ahead jazzu, hřímajícího free a hladivé lyriky. „Materia executiva (PQ7)“ je ve znamení power jazzu, dynamicky proměnlivého, se stříkanci el. piana (zase se Konvička nepotřebuje chlubit virtuozitou, aby posluchače uhranul) a saxofonovým tlakem. V „Processed“ se kvarteto postupně dostává od lyriky, zvukově dráždivé podmalby a potlačovaných emocí až k jejich houstnutí. Více než osmiminutovou skladbu „Nad Tihelňú požehnané (PQ6)“ považuji za něco až hudebně zázračného. Mísí se tu coltraneovsky baladický sax s nervní rytmikou, hardbopovými sazbami, zvukově proměnlivými výbuchy el. piana – od brutálního zkreslení až po břinkot – a zlyričtěním, jež zdobí skvostné kontrabasové sólo. V kolekci Zlámalových skladeb nechybí ani tradičněji vystavěná balada „Nechť duše“ (stopáž 7:10), jímavě melodická, se zvonivým el. pianem, postupně rytmicky a dynamicky gradovaná. Navýsost vydařené album uzavírá desetiminutová pocta „Count“. Název napovídá, že jde o Counta Basieho, swingového krále, ale je vystavěna na slavné skladbě „C Jam Blues“ z pera vévody jazzu Duka Ellingtona. Posluchač to dozajista pozná; ale nemá čas to řešit, protože se na něj valí powerjazzová lavina nepředvídatelných proměn, která ale bluesovou formu přesto ctí. Aniž by ji ale Zlámalovo kvarteto jakkoli opisovalo.
Nemohu si pomoci, ale je to opět za 5!
(Hodnocení zvuku neuvádím, neboť bude nahrávka ještě remastrovaná.)
Štítky