Dne 4. října vyšlo na značce Ma Records debutové album „Minulo“ souboru ConTRIOlogy, navýsost pozoruhodného tria z Brna, jež se navíc v tomto projektu spojilo s elektronickým a multiinstrumentálním černokněžníkem Tomášem Vtípilem.
Trio ConTRIOlogy tvoří zpěvačka Jana Vondrů, která navíc využívá elektroniku, akordeonistka (navíc také zpěvačka a hráčka na harmonium) Žaneta Vítová a cimbalista (též zpěvák) Michal Grombiřík. Všech deset písní inspirovaných lidovými moravskými písněmi, jež sesbíral Leoš Janáček, je mistrně ochuceno nejen elektronickým kořením Tomáše Vtípila, ale též zvukem jeho houslí, trubky, preparované baskytary, lastury (!) a perkusí. To vše činí z této vzrušující kombinace folklóru autorského kompozičního vkladu a improvizace jednu z nejzásadnějších tuzemských experimentálních nahrávek letošního roku!
Na posluchače se řine barevně i emocionálně bohatá směs syrového folklórního výraziva, elektroakustických ruchů evokujících například i musique concrète, zvukových mystérií, minimalismu, ambientních i akordeonových dronů a zpěvu jímavého i drásavého. Písně to jsou převážně milostně (a vůbec životně) roztoužené, zhusta nenaplněné, je v nich tělo i duše člověka a příroda vůkol něho, protože vše je tu neoddělitelně propojené. Podle Janáčka měla lidová píseň (a moravská obvzlášť) jednoho ducha, v ní se jevil čistý člověk…
Vklad Tomáše Vtípila by se dal charakterizovat jako zvukové špinění. Kontrast mezi akustickou čistotou a zneklidňující elektronikou umocňuje až s nečekanou sugestivitou opravdovost každé písně. Kdysi kdesi jsem napsal, že Vtípil polidšťuje elektroniku jako málokdo v našich luzích a hájích; tady to opět potvrdil s veškerou vehemencí.
V úvodní písni „Počuvaj“ se ozve ruch jako ze záznamu na válečku, na který Janáček lidové písně počátkem 20. století nahrával. „Ej Janku“ působí vpravdě mysteriózně, a nejen elektronika; cimbál tu evokuje zvony, akordeon ambientní drone, panuje křehce bolestná nálada, smutek, opar melancholie. „Po zahrádce“ sytí výrazně zpěv, dokonce i folklórně syrový, v závěru zahuštěný. První absolutní vrchol představuje „Polajko“ s dominantními prvky musique concrète, zdrsněnou syrovostí, včetně zpěvu, a tahem k tragickému podtónu. Poté již následuje jedna písničková osmitisícovka za druhou. Vytříbená elektronika, jež ovlivňuje dokonce zvuk akordeonu, zpožďující se dvojzpěv a minimalistická struktura tvoří další úžasně uchopenou píseň „Před vaší“. Sugestivitou fatalismu se vyznačuje „Zelené“.
Po ní následuje instrumentálka „Fuga“, jež předchozí náladu umocní a promění v proud energie. Sopránový smutek s vrstveným cimbálem a dronovým akordeonovým podbarvením panuje v písni „Těžko“, v následující „Sedělo děvča“ zase křehká jímavost, která ale hladí. Nádherné album uzavírá „Zpěvulenka“ s ambientním spodním proudem, vyhrávkami akordeonu a perlivého cimbálu, s jímavým zpěvem; to vše postupně houstne a nabývá na intenzitě, až zavládne osudovost, umocněná drásavě hysterickým zpěvem. To už se mi husí kůže proměňuje v pohoří…
Rozhodně NEMINULO!
