Zvolenský unikát, multibluesová kapela ZVA 12-28 BAND po devíti letech vydala na značce Indies Scope další řadové album! Dostalo výmluvný titul „Mňa nič nebolí, iba keď hrám“. Album s třinácti novými písněmi kytaristy a zpěváka Norberta Červenáka nahrála kapela s hostující dechovou sekcí a v podobě CD a LP (zde je deset písní) spatřilo světlo 30. srpna…
ZVA 12-28 Band byl založen v roce 1990 a vydal dosud čtyři alba. Odstup mezi jednotlivými nahrávkami bývá tradičně dlouhý, ale čas od předchozího alba „Šibenica frajerka“ (Indies Scope, 2015) je přece jen pro fanoušky neúměrný. Zatímco Červenák to svádí na stárnutí, bubeník Peter Krško dodává: „Čas mezi předchozím a nejnovějším albem byl vyplněn spoluprací s dechovou sekcí. Aktuálně máme spolu připraven pestrý koncertní playlist, který obsahuje skladby nejen z nového alba, ale i přearanžované starší songy. Asi bylo dobře, že to celé vyzrálo.”
Zatímco předchozí nahrávka završila spolupráci s houslistou Stanislavem Fakanem s hudebními odkazy na slovenský folklór, novinka je vyvrcholením osmileté spolupráce se saxofonistou Jánem Kopčákem a jím vedenou dechovou sekcí. Syrovému blues s waitsovsky chraplavým a notně pomuchlaným zpěvem Červeňáka dodávají saxofon, trombon a trubka švih a sound a´la legendární The Butterfield Blues Band či Roomful of Blues. Sestava na novém albu vypadá tedy takto:
Norbert Červenák – kytara, zpěv, autor všech písní
Ladislav Červenák – kontrabas, vokály
Peter Krško – bicí
Ján Kopčák – tenorsaxofon, barytonsaxofon, basklarinet, vedení a ranžování dechové sekce
Michal Cálik – trubka
Vladimír Trofimovič – trombon
Dechová sekce navíc činí písně kapely mimořádně atraktivní i pro zavilé jazzofily…
Texty Nora Červenáka jsou narativně stručné, ale nikoli jednoduché; každé slovo se doslova zařezává (nejen) do uší a vy zpěvákovi věříte do morku kostí. Tvoří spíše takové slogany, snadno zapamatovatelné, jež se navíc opakují, takže dosahují mocné naléhavosti. „Jsou to písničky s atmosférou různých každodenních situací. Pro mě je ten blues právě tohle,“ poznamenává autor. Titulní píseň „Mňa nič nebolí, iba keď hrám“, která album uzavírá, je „sebereflexí stárnoucích hudebníků, kteří mají stále nekonečnou radost z hraní, při kterém zapomínají nejen na starosti, ale i na své stařecké diagnózy,“ jak vysvětluje Noro Červenák. A pak dodává: „Je to krédo mého života! Když hraju, jsem šťastnější!“
Je tu vskutku co poslouchat. Protože písně nejsou zahlceny textovými litaniemi, můžete si vychutnávat instrumentální finesy a sóla. Dechová sekce frázuje nápaditě, sazby jsou hutné a leckdy nepředvídatelné. Jejich šťavnatá energie opanuje již úvodní píseň „Medveď“. Některé skladby se vyznačují až rockovým tahem, umocněným vynikajícími Červenákovými kytarovými sóly; týká se to třeba songu „Porozmýšľaj“, art-rockově ochucené písně „Kecy“, zde navíc se zvukem Hammondových varhan (hostující Matúš Pavlík), „Zhulácka“ (přičemž jeho pěvecký projev se tu blíží Screamin´ Jay Hawkinsovi) a nejvýrazněji v „A tak to je“, kde se k Červenákovi přidává hutná kytara hostujícícho Peci Uherčíka. Dočkáme se i parádního těžkotonážního blues v kusu „Pivko“ se sóly všech dechařů, kteří jinak dohromady bezmála funkově pulsují. Ján Kopčák exceluje samozřejmě jako tenorák (skvělý je např. v „Myslel som“ či v titulní písni), ale zaválí i s barytonsaxem („Dakedy“) a v bezmála šestiminutové parádě „Korona Blues“ (se strašidelným zvukem pily) také na basklarinet! Trumpetista Michal Cálik ozdobí sólovým chorusem ještě skladbu „Mávam“ a trombonista Vladimír Trofimovič vystřihne výtečná sóla v odpichovce „Malý prd“ a sarkasmem prolezlém tracku „Jelena“.
Když vás poslouchám, Noro, tak jsem taky šťastnější!
