Pozoruhodný pianista, improvizátor a skladatel PHILLIP GOLUB vydal v červnu pod svým jménem první cele autorské album! Zove se „Abiding Memory“ a do jazzového světa jej vypravila dvojice kooperujících labelů – americký Endectomorph Music a německý Berthold Records.
Phillip Golub (nar. 1993) je jazzovým tvůrcem na přímo raketovém vzestupu, což novinka plně dokazuje. Pochází z Los Angeles, ale působí na newyorské scéně (žije v Brooklynu). Neobyčejně kreativní pianista je členem ethnojazzového kvinteta Layale Chaker & Sarafand Ensemble, které letos mimochodem vydalo nové album „Radio Afloat“ (na značce In A Circle Records), a spoluvede kapelu Tropos. Hrál mnohokrát s legendárním Cecilem McBeem, spolupracoval s Waynem Shorterem a Esperanzou Spalding na jejich opeře „…(Iphigenia)“, digitalizuje Shorterovu rukopisnou pozůstalost a je vůdčí postavou Music Workers Alliance, organizace, jež od roku 2020 nejdříve zajišťovala pomoc umělcům při pandemii, aby pak nadále setrvala v jejich podpoře v měnícím se hudebním průmyslu.
Golub vytváří notně originální a expresivní hudbu, která vychází z kreativní syntézy jazzu a vážné hudby. Spojuje zvukové světy Thelonia Monka, Cecila Taylora a Alexandra Skrjabina; vyhýbá se konvenci, nikoli však tradici. Je to odvážný přístup; ostatně titul alba „Abiding Memory“, což znamená Trvalá paměť, je tak přiléhavý…
Ačkoli zde ale kapelník a autor všech deseti skladeb ambiciózně rozšiřuje hranice svého hudebního světa, nijak se netají s láskou ke klasickému klavírnímu repertoáru, především pak k Brahmsovi a Skrjabinovi. Jeho klavír je intimní, a zároveň explozivní. Výrazové bohatství umocňuje citlivým využitím také elektrického piana, cembala a elektronických bicích z osmdesátých let. Golub dodává:
„Je tu středověký kontrapunkt, senzitivní rubato Keitha Jarretta, akordové výrazy Monka. To je podle mne inovace – dávat věcem z minulosti nový význam. Pokud si posluchači všimnou těhle referenčních bodů, v pohodě; pokud ne, je to taky v pohodě.“
Album mistrovsky propojuje maximalistický přístup ke kompozici s hmatatelnou souborovou chemií. Golubovými vpravdě kongeniálními spoluhráči tu jsou kytarista Alec Goldfarb, violoncellista Daniel Hass, kontrabasista Sam Minaie a bubeník Vicente Atria.
Všechny tracky na sebe bezprostředně navazují, takže tvoří de facto suitu o deseti částech. Úvodní „Catching a Thread“ je melodická, ale nikoli prvoplánově; bicí a violoncello působí nervně, panuje tak napětí, vše působí zahuštěně. „Threads Gather“ je postavena na minimalistickém půdorysu, působí ale rozvážně, sóla kontrabasu a kytary zní tak nějak mimochodem, klavír je notně expresivní. Jedenáctiminutová skladba „The Group to Hear“ tepe i jímá, klavírní a kytarové sólo žhne hard bopem, zvukomalebné rozvolnění střídá free jazz, poté drum´n´bass (!) a nakonec lyricky melodická klavírní jízda. Následují krystalicky čisté tři minuty „A Regrouping“ protkané cembalovými tóny, navazuje pět minut soudobou hudbou a violoncellovým sólem sycená „Unspooled“. Nechybí ani jazz-rocková fusion; ta bují ve skladbě „In A Secret Corner“, včetně řízných chorusů el.piana a kytary. Poté se album vypne ke dvěma vrcholům. Desetiminutová kompozice „Where Lapses Elapse“ je mírně nabluesovělá, klavír zprvu připomíná Ellingtona, ale pak vybouchne erupce nervnosti, již střídá jakési orientální mysterium klavíru a cembala. Všechno se to přelévá, včetně evokace Brahmse, expresivita se střídá s cirkulací krystalických tónů. Ty ústí do rozvolněné ozvěny klasiky s orientálním nádechem ve skladbě „At the 11th Hour“, již spálí exploze dravosti především kytary a bicích, kterou se snaží změkčit cembalo.Ale marně. Následuje líbivá miniatura „A Moment Becomes“ s perlením klavíru a cembala a s ambientní elektronickou podmalbou. Strhující album uzavírá titulní „Abiding Memory“ s převažujícími impresemi i expresemi monkovské šťavnatostí zcela osamělého klavíru; až ve finále se přidají ostatní aktéři, zazní dokonce elektronický rytmus a rozhoupe se vzápětí vřelý, líbivý valčíček jako z nějakého romantického filmu. Nečekaná coda!
