V newyorském Brooklynu žijící španělská pianistka a skladatelka MARTA SANCHEZ vydala 19. dubna svoje první, a navýsost výtečné triové album; zove se „Perpetual Void“ a vyšlo u švýcarského labelu Intakt Records.
Marta Sanchez směřuje nezadržitelně na vrchol světového jazzu. Nynější členka kvarteta legendárního Davida Murraye krátce poté, co se z Madridu přestěhovala do New Yorku, založila vlastní kvinteto, s nímž vydala čtyři vysoce ceněná alba: „Partenika“ (2015), „Danza Imposible“ (2017), „El Rayo de Luz“ (2019), všechny na španělské značce Fresh Sound, a „SAAM (Spanish American Art Museum)“ u prestižního londýnského labelu Whirlwind Recordings (2022). Tato nahrávka je dojemnou poctou její matce, která zemřela v prosinci 2020; kvůli covidové pandemii nemohla Marta odcestovat domů do Španělska, aby se s ní rozloučila. Na nahrávce tu mimochodem hostují zpěvačka Camila Meza a trumpetista Ambrose Akinmusire.
Novinka s titulem „Perpetual Void“ rozhodně nepředstavuje věčnou prázdnotu, jak zní český překlad. Trio hraje podmanivě vzrušující skladby z pera lídryně, a činí tak působivě a s patřičnou naléhavostí a narativní silou. Kontrabasista Chris Tordini (Andy Milne, Greg Osby, Jeremy Pelt, Chris Speed…) a bubenice Savannah Harris (Jason Moran, Terence Blanchard, Christian Scott, Aaron Parks…) jsou ve špičkové formě; pracují s polyrytmy a dynamickými kontrasty, vystřihnou též solidní sóla. Poskytují ale především dostatečně tvárný prostor pro Martu Sanchez, která dokazuje, že patří k umělecky nejpřesvědčivějším mistrům současného jazzového klavíru. Absorbovala mimo jiné nelineární styly hry např. Andrewa Hilla, Mala Waldrona, Geri Allen či Craiga Taborna…
„Perpetual Void“ dokumentuje autorčino vynoření z temného a těžkého období, jak jsem výše zmínil; s tím souvisí tituly některých skladeb. „Trpěla jsem hroznou nespavostí a pokoušel s tím bojovat,“ uvedla Sanchez. „Ale jakmile jsem ten stav přijala a smířila se s tím, najednou jsem měla spoustu času na tvorbu. A stala se sebevědomější v tom, co jsem jako umělkyně hledala.“ Bylo to tudíž velmi produktivní období. Všech jedenáct skladeb na novince je toho jasným důkazem.
Úvodní „I Don´t Wanna Live The Wrong Life And Then Die“ (Nechci žít špatný život a pak zemřít) začíná bachovským chrlením, posléze se tok rozvolňuje, nervnost se mění ve free jazz, posléze vše houstne a graduje. Dva řízné minimalistické hlasy ve skladbě „3:30 AM“ se postupně rozvinou do šíře, vzniká napětí, tření, v závěru se vznítí bicí. Miniatura „Prelude To Grief“ pro sólové piano mísí krystalické panenství tónů se živočišným dramatem. Po líně a posmutněle lyrické kompozici „The Absence Of The People You Long For“ též s jemným sólovým chorusem kontrabasu následuje intenzivní hardbopovka „Perpetual Void“. Lyricky květnatá „The End Of That Period“ se postupně zašmodrchává a působí nervózně, to však nakonec setře svižné klavírní rozvíjení a zpěvně oblé kontrabasové sólo. A je tu druhá klavírní sólovka, tentokrát rozměrnější „Prelude To A Heartbreak“; zprvu perlivá, poté zurčivá, posléze drobivá, nakonec kumulující do pramenného výtrysku. Posmutnělost i naléhavost, hardbopové rozvíjení i vzkypění krystalů čeká ve skladbě „The Love Unable To Give“. Svižnůstka „Black Cyclone“ je sice melodická, ale laciná líbivost je ubita dramatickou úderností, překotnou jízdou s eruptivním kontrabasovým sólem až k dramatu rozsekaného ostinata. Kumulativně nervní „This Is The Last One About You“ má v sobě výbušnou směs melancholie a vzdoru, včetně sól kontrabasu a bicích. Znamenité album uzavírá „29B“, naléhavý, úderný, hutný a překotný tok, jenž ústí v syrový a zašpiněný kontrabasový hlas.
