Další nedávno vydanou lahůdkou pod značkou Hevhetia je sólové album klavíristy PAVLA MOROCHOVIČE „Harmony I. – Prologue/Suite for piano“.
Pavel Morochovič mne totálně dostal se svým triem na albu „Awakening“. Jenže to bylo před bezmála devíti lety! A nyní se konečně přihlásil s další nahrávkou, tentokrát se sólovým klavírem.
V posledních letech se vyrojila (a celkem logicky) spousta sólové klavírní hudby. A výtečné. S potěšením konstatuji, že Morochovičovo sólo patří k těm nejvydařenějším! Výrazově je natolik bohaté a narativně vytříbené, že jsem ani na pikosekundu nepocítil nudu, naopak; s napětím jsem očekával každý další úhoz, dynamickou proměnu, novou barvu, prostě všechno to nepředvídatelné budování bohaté textury. Pozoruhodnější o to více, pokud si uvědomíme, že základem všech skladeb je de facto minimalismus! Těch skladeb je deset – šest „Impression“ očíslovaných 1 – 6, dvakrát „Intermezzo“ (1 a 2), ohraničené úvodním „Introduction“ a závěrečným „Finale“.
Necelou minutu trvá „Introduction“, ale ten účinek! Zvukový dron vytvořený strunami, preparované údery… a husí kůže! „Impression No.1“ je sycena minimalistickým chrlením, jež se střídá s melodickou linií; posléze se textura až gershwinovsky projasní, nabluesovělá nálada se mísí s jiskřivou lyrikou, v závěru dojde ke zdramatizování. Druhá Imprese vychází z arietty v h moll, jejíž základem je ukrajinská lidová píseň „Чом ти не прийшов“ (Proč jsi nepřišel?). Křehkou melodii Morochovič rozvíjí nápaditě, lyričnost zde dostává různou podobu. Tato lidová píseň je inspirací i pro „Intermezzo No.1“ plné krystalicky čisté lyriky a pláství melodie. „Impression No.3“ se z ponoru do jímavosti mění v jazzový gejzír plný emocí, expresivity a naléhavé lyriky. Čtvrtá Imprese je ve znamení nádherné melancholické melodie, z níž pianista nakonec vytaví intenzivní emoce. V následující páté „Impression“ se střetávají melodicky květnaté pasáže s úderností a vznětlivě dynamickou lyrikou. Poslední šestá Imprese je valivě šťavnatá a jiskřivá. Minimalistické „Intermezzo No.2“ je prosyceno lyrikou s dramatickými ostny. „Finale“ v úvodu minimalisticky zurčí, skotačí; posléze se proud zdramatizuje, ztemní, ztěžkne, aby se pak proměnil v kulometnou salvu, jež ústí v triumfálně hymnický závěr…
