Nedávno jsme vás informovali o novém klipu ke skladbě Confused Rennie art-blues-rockového tria The BladderStones, jenž předzaznamenal druhé řadové album s roztodivným titulem „Toilet Fame“. To vznikalo v producentské péči Miroslava Chyšky, mimochodem kytaristy J.A.R. a Illustratosphere Dana Bárty. Kapela si ho vydala ve vlastní režii v polovině října.
The BladderStones (čili Močové kameny) hrají již deset let. Lídr kapely, kytarista, zpěvák a skladatel Tomáš Frolík patří k nejtalentovanějším hráčům své generace. Studoval na London Centre Of Contemporary Music, absolvoval řadu masterclass lekcí třeba Robenna Forda a Marcuse Millera. V současné době působí v autorském projektu Krajina Ró Michala Němce z Jablkoně. Jan „Johnny“ Judl, baskytarista a zpěvák, je původně na Pražské konzervatoři vystudovaný fagotista, poté dlouholetý člen Jablkoně. A bubeník Michael Nosek vystudoval hru na bicí nástroje na Konzervatoři Jaroslava Ježka a jazzovou interpretaci na JAMU. Působil např. v kapele Personal Highway.
Studiová novinka staví na kongeniální souhře, při níž vyniknou kytarové improvizace ukotvené v plazmatické i přímočařejší rytmice. V hudbě se mísí fusion s blues-rockem i rockovým písničkářstvím 60. a 70. let; maně mi tanou na mysli Neil Young, Led Zeppelin, Peter Green… V anglických textech v šesti písních (sedmý track, ten závěrečný, je instrumentálka) jsou přítomna závažná témata, jako třeba negativní vliv online sítí na mezilidské vztahy, drogová závislost, pomatení mysli, smrt. Již zmíněná instrumentálka se jmenuje „Blues For Teo“ a autor Tomáš Frolík ji věnoval svému synovi. Prokazuje v ní zároveň nevšední kytarový um, kdy nápaditě buduje bluesovou krmi; tu s jazzovou příchutí, onde začouzeně, jindy s nádhernou průzračností. Hraje si s kytarovými barvami, neopakuje se v riffech ani frázích; evokuje tak ty nejlepší skladby Petera Greena.
Písně tvoří sevřenou kolekci více či méně blues-rockové chuti, byť každá je ochucena lecčíms jiným. V úvodní „Is It Real?“ je zpočátku kytara notně načichlá fusion, do nápaditě propracované a melodicky bohaté „Confused Rennie“ prosakuje naléhavost grunge. Přes šest minut trvající „Heroin“ se odvíjí v té nejlepší tradici amerického rockového písničkářství, s barvitým kytarovým sólem. „Self-Adhesive Otto“ funkuje & fúzuje, následující „Jacob the Cream“ je najazzle narativní baladou s dramatickými vpády emocí. Za vrchol alba ovšem považuji bezmála osmiminutovou „Death“; vzrušující srážky psychedelie s erupcemi bicích, kytarové výrony, včetně zeppelinovského sóla, nepřetržité drobné proměny, jež udržují posluchačovy uši lačně nastražené. Skladba vskutku prošpikovaná nápady!
Jednoduše výtečné album nadtuzemské kvality…
