Debutové autorské album zpěvačky MARIE PUTTNEROVÉ s titulem „Laila tov“, jež vyšlo 28.dubna na značce Animal Music, jeví se opravdu jako hudební událost roku. K dosavadním nadšeným reakcím recenzentů se nyní připojuju i já. A pochybuju, že by se letos mohlo objevit ještě silnější písničkové album…
Ostatně již vloni v červenci na Festivalu Boskovice se s Martinem Novákem a Petrem Uvírou s kytarami představila s tímto novým repertoárem, který ale zrál dobrých deset let. Tato intimní folková poloha (koncert se odehrál v evangelickém kostele) dávala tušit, že zpěvačka vyzrála v jedinečnou písničkářku. Jenže to jsem netušil, že ony pomyslné hranice folkové hudby lze nejen posunout, ale zcela rozbít, aby tak vznikla nová písničková kvalita. Alespoň v tuzemských vodách; a to v nich plave zdatně celá řada výrazných písničkářek napříč žánry!
Marie Puttnerová vydala toto vlastní album po letech působení v kapele Jablkoň a posléze v její komorní verzi Půljablkoň – Němec a Puttnerová. Spolupracovala také s Jakubem Königem a jeho uskupením Zvíře jménem Podzim. Dlouho se rozhoupávala, ale nakonec za podpory Martina Nováka, jejího partnera, se do nahrávání debutu pustila. Začala těsně předtím, než se jí narodila druhá dcera. Oslovili britského producenta Eddieho Stevense, který je podepsán pod posledními nahrávkami Jany Kirschner a Roberta Křesťana s Druhou trávou. Evidentně se nechtěli spokojit byť s osvědčeným folkovým kabátem. Devět písní tak dostalo vizionářský oděv jako od Paca Rabanneho…
Titul alba „Laila tov“ znamená hebrejsky „Dobrou noc“. Společně s coverem obalu (Aleš Najbrt) zneklidňuje. Je to nejednoznačné, plné tajemství. Stejně jako písně uvnitř. Zdaleka ne všechny jsou Maruščiny. Ale všechny jsou jí procítěny až do morku duše. Tvoří sevřený celek, jenž je sycen českou historickou zkušeností posledních sedmdesáti let, od komunisty vězněného katolického básníka Jana Zahradníčka přes týraného a nakonec vyhnaného písničkáře Vlastu Třešňáka po současnost reprezentovanou přemýšlivými a silnými osobnostmi z opačných pólů moderní hudby – Luboše Soukupa a Jakuba Königa. Ti všichni se (spolu)autorsky výrazně podílejí na Maruščině výpovědi…
Na nahráce Marii Puttnerovou, jež sama kromě zpěvu hraje na drobné perkuse, zvonkohru a dokonce violu, kongeniálně „doprovázejí“ (uvozovky sem patří, protože opravdu nejde jen o pouhý doprovod) její stabilní spoluhráči Martin Novák (samozřejmě bicí a perkuse, ale také akustická kytara, housle, viola, zvonkohra, xylofon, baskytara, klavír) a Petr Uvíra (kytary, baskytara, ukulele). V rolích hostujících instrumentalistů tu navíc excelují producent Eddie Stevens (klavír, el.klávesy, Hammondovy varhany) a baskytarista Rastislav Uhrík; nepřeslechnutelné jsou také terénní nahrávky (např. ptačí zpěv) Tomáše Šenkyříka.
Album otevírá cele Třešňákova píseň „Martine“, inspirovaná smrtí bratra disidentské novinářky Petrušky Šustrové (ta nedávno odešla tam nahoru za ním), který si ve švýcarské emigraci šel jednoho dne zaplavat a už jej nikdo nespatřil. Místo sladké vody pociťuju vodu slanou… Navíc, ještě než zazní slova, vyhřezne jakýsi rozedraný ambient, posléze se slova z úst empatické mladé ženy obalují téměř neuchopitelnými zvukovými mystérii v kontrastu s drsnou expresivitou.
Následuje „Píseň o domově“, Königem a Novákem zhudebněná křehká báseň Jana Zahradníčka. V ní se střetává něha s naléhavostí, naděje se zmarem, z minimalistického podloží vzlínají neobyčejné zvukové finesy.
Maruščinou „Krajinou“ již protagonisté šlapou po kamenité cestě lemované keři s naježenými ostny, krajinou ale zalitou taky sluncem, zelení na horizontu, protkanou zpěvem ženy a také ptáků, „…krajinou omamných květů,/zdánlivou rovinou světů,/brodím se v proměnlivosti světla…“
„Milá“ je Maruščinou mnohovýznamovou písní, evokující hudebně Oldřicha Janotu, písní, v níž je k sobě až niterně krutá („…sním o vyvanutí někam,/kde dozraji…“).
Nechybí moravská lidovka, kterou je ukolébavka „Hajú“; prostá, čistoskvoucí, ale též hluboko zarytá do touhy, že z ní slyším až cosi jako osudovost. To se nedá popsat, to musíte procítit sami…
Titulní „Laila tov“ s Třešňákovým textem, který najazzle zhudebnil Luboš Soukup, si vystačí jen se zpěvem a klavírem. Prosté, niterné, odzbrojující, sugestivní…
„Pozdrav“ se Zahradníčkovými slovy byl nahrán příznačně v Brněnské káznici Tomášem Šenkyříkem. Zoufalství, vášeň i něha prostoupily sedmiminutovou nahrávku, zvukové bizarnosti se střídají s přímočarou naléhavostí i erupcemi, protkány janotovsky minimalistickou akustickou kytarou. Maruščin zpěv hladí i drásá…
Třešňákova básnická „Chandra“ zhudebněná Marií dostala až hiphopově špinavý & jazz-rockově drsný kabát, který se aktéři pokoušejí očistit, ale marně. Pestře proměnlivý, neuvěřitelně prokomponovaný sound nenechá posluchače vydechnout. A navíc graduje intenzitou opakovaných slov…“Vrávoravá chůze na provaze/vratkého Pegase/ve tmě zavázaných očí./Křídla, teď černější než saze,/nevzepjala se, ale skočí.“
Album vpravdě vygraduje finálovou písní „Baroneta Prášila“, taktéž autorské dvojice Třešňák/Puttnerová. Bezmála osmiminutový dramatický útvar se zvukovými hrátkami mezi ambientem a minimalismem, v nichž se chvílemi topíte, chvílemi běsníte zahlceni postrockovými či hardrockovými zběsilostmi, vyvrcholí veršem „potmě, na dně…(v Macoše…)“. Ten mne doslova proklál. Protože se vynořil v čase, kdy je Macocha znovu synonymem smrti…
Ještě ale vězte, že CD skrývá další, tj. desátý track! A to bezmála čtyřminutové, surově syrové blues o darovaném medvídkovi, blues narvané do nemilosrdně osekaných groovů. Ale to až po více než 22 minutách po odeznění poslední písně…
Na samotný závěr dlužno informovat o dvou nejbližších koncertech Marie Puttnerové:
15. 5. 2023
Marie Puttnerová s kapelou – křest alba „Laila tov“
Praha 10
VZLET, Holandská 669/1, Praha 10 – Vršovice
Hosté: Mirek Kemel & Vladimír Javorský & Tomáš Görtler.
19. 5. 2023
Marie Puttnerová & Martin Novák
Boskovice
Prostor, Hradní 3
Duo Puttnerová & Novák vystoupí v rámci společného dvojkoncertu s Marií Kieslowski.
