Markus Stockhausen na Dobršské bráně 2022

Markus Stockhausen na Dobršské bráně 2022

Festival Dobršská brána 2022, Dobrš, sobota 20. srpna 2022

Sobotní festivalový program v Dobrši zahajuje tradičně dopoledne vernisáž v Galerii CoCo na dobršském zámku. Letos kurátorka výstavy PhDr. Lucie Šiklová, PhD. připravila výstavu zaměřenou na krajiny, proto přizvala autory, kteří se krajinou dlouhodobě zabývají: Marianu Alasseur, Dagmar Šubrtovou, Barboru Němcovou, Petra Grubera, Julii Kopovou, Jakuba Stretti, Martu Zechovou, Mirka Kaufmana, Davida Franka a Martina Velíška. Originální pohledy současných umělců na „krajinářské“ téma na společné výstavě přineslo návštěvníkům mnoho důvodů k zamyšlení. Navíc když pod zámeckými okny připravoval německý trumpetista Markus Stockhausen velmi pečlivě svůj koncert.

Michal Kratochvíl: Předpověď na tento den vypadala nadějně, bohužel realita nakonec byla jiná, a i druhý den v Dobrši byl velmi uplakaný. Jak se již stalo tradicí, součástí festivalu je vernisáž v galerii CoCo na zámku/tvrzi. Letos mě ze všech roků zaujala nejvíce, a to působivými díly krajin od různých umělců. Při procházení galerie jsme si mohli užívat zvukovku Markuse Stockhausena, a poté jsme si ji vychutnali i před galerií přímo u pódia. Ohromila mě Markusova preciznost, když řešil každičký detail a moment zvuku kapely. Když jsem ho viděl v tomto zápalu, bylo mi jasné, že má o své hudbě jasnou představu a vizi, kterou hodlá naplnit bez kompromisů. Již teď prozradím, že se mu to i za pomoci skvělého zvukaře Honzy Středy beze zbytku podařilo!

Prvním hudebním číslem sobotního programu nebyl koncert, ale workshop s Miroslavem Hloucalem v sále místní hospody U Dražných, kde nám zkušeně vysvětlil typické trumpetové fráze a postupy jazzové improvizace v jednotlivých vývojových fázích jazzu. Do následné zajímavé diskuze se ráda zapojila řada diváků. Příjemné zpestření festivalu.

Michal Kratochvíl: Po této inspirativní zkušenosti se zvukovkou/zkouškou kapely Markuse jsme se přesunuli do hospody na workshop (či spíše povídání) Míry Hloucala. Podařilo se mu poutavě a poučně představit trubku i naprostým laikům a trumpetisté v publiku ho zásobovali zajímavými dotazy. Původně jsem myslel, že to bude jen výplň času do zahájení koncertů, ale naopak, bylo to velmi zajímavé, poutavé a poučné.

V dobršském kostelíku pak rozehrál sobotní koncertní program mezinárodní kvartet: český trumpetista Jiří Kotača, švédský kytarista Alf Carlsson a slovenští basista Peter Korman a bubeník Kristián Kuruc. Společná studia Jiřího Kotači a Alfa Carlssona v Rotterdamu a následné četné společné koncerty doladily zaměření a celistvost kvarteta. Jejich autorský jazz nám ukázal podařená spojení skandinávské hudby s moravským folklorem, navíc obohacený o živou elektroniku. Opravdu působivé vystoupení v kostelním prostoru.

Michal Kratochvíl: Hudební program poté začal v kostele, kde se představil Jiří Kotača/Alf Carlsson quartet, prezentujíce svůj melodický jazz v tom nejlepším světle. Jejich tvorba mě nesmírně baví svou šťavnatostí a barevností skladeb. Představili nám i nějaké nové věci, které jistě zanedlouho vydají na dalším albu, protože tato našlapaná kapela není jen jednorázovým projektem. Je to velice příjemná a propracovaná hudba, i když navenek působí velmi přístupně. Jejich pojetí mi prostě sedí, a navíc v prostorách kostela s vytříbeným osvětlením to byl nádherný zážitek.

Třetím obvyklým místem konání koncertů Dobršské brány je návrší u Kaple sv. Jana a Pavla, zvonice se třemi památnými zvony, místo nabízející svou nevšední energii všem vnímavým. A právě zde zahráli svoje zajímavé skladby dva nadaní mladíci z Německa: trumpetista Jakob Bänsch a pianista Niklas Roever. Jejich hudba hledá spojení klasické hudby s energií moderního jazzu. U dobršské zvonice ukázali svůj hudební potenciál velmi dobře, jen tak dál. Byla to trefná příprava na hlavní tři sobotní koncerty u zámku.

Michal Kratochvíl: Mladíčci Jakob Bänsch a Niklas Roever nakonec po strastiplné 800 kilometrů dlouhé cestě zvládli do Dobrše dorazit jen s malinkým zpožděním. Na pódiu u zvonice nám odpoledne zpříjemnili svým jazzováním a prezentací především vlastních skladeb. Milé a lahodné zpestření programu, pokud se po cestě ke zvonici ještě zastavíte na ostružiny.

Skvělý zvukař Honza Středa nám v sobotním podvečeru u dobršského zámku připravil výborné akustické zážitky. Prvním z nich bylo vyladěné vystoupení ryze české jazzové kapely třech generací Miroslav Hloucal & Emil Viklický Quartet. Vynikajícího trumpetistu Miroslava Hloucala a legendárního pianistu Emila Viklického v jejich mainstreamové jízdě výborně podporovali kontrabasista Josef Fečo a mladý bubeník Martin Fečo. Pánové nám předvedli jazz evropské extra třídy, děkuji. Omlouvám se všem zájemcům o níže uvedenou video ukázku, déšť přinutil dámy ve třetí řadě roztáhnout vysoko červený deštník, nestačil jsem přesunout stativ.

Michal Kratochvíl: Následoval hbitý přesun k hlavnímu pódiu, kde se organizátoři snažili dohnat drobný skluz a kde nás čekali čeští mistři svého oboru. Mirek s Emilem předvádějí našlapaný jazz plný originálních kompozic a jde jim to spolu skvěle, samozřejmě také za notné podpory basisty a bubeníka z klanu Fečů. Tomuto vystoupení nelze nic vytknout, snad jen ten mizerný déšť, který nám ho znepříjemnil a přes samé deštníky ani nebylo vidět na pódium.

Předposlední festivalové číslo, opět Honzou Středou výborně vyladěný koncert kvarteta německého trumpetisty Markuse Stockhausena a jeho Tales, tedy příběhy/povídky, byly jednoznačným uměleckým vyvrcholením letošní Dobršské brány. Nádherné harmonické kompozice Markuse a skupinové improvizace jeho kvartetu s rovnocenným přispěním holandského pianisty Jeroena van Vlieta, poprvé zaskakujícího cellisty Levana Andria a bubeníka Christiana Thomé byly dokonalým pohlazením a mimořádným hudebním zážitkem. Doporučuji všem v klidu poslechnout video ukázku níže a při nejbližší příležitosti navštívit některé další jejich vystoupení.

Michal Kratochvíl: Poté se však stalo něco, kvůli čemu mě stále baví jezdit za muzikou a účastnit se takovýchto festivalů. Jak jsem již psal dříve, zkouška kapely leccos předznamenala… Markus Stockhausen na festivalu prezentoval nedávné album Tales. Přenádherná hudba se rozezněla Dobrší a nesla se líbezně krajem. Najednou se i toho dne uplakaná vesnička v Pošumaví proměnila v ráj, počasí se na chvíli umoudřilo a umožnilo nám prožít téměř celý tento nevšední zážitek a magický koncert bez otravných deštníků a pláštěnek. Překrásné melodie, prokomponovaná a promyšlená hudba do každého detailu, naživo v precizní prezentaci, byla naprosto uchvacující a já jsem se tetelil blahem. Líbezný až nebeský tón Markusovy trubky a k tomu violoncello, piano a bicí. Znělo mi to jak andělský zpěv z nebes, tak krásně se tóny nesly a snoubily s tou podvečerní atmosférou a místem. Při improvizované skladbě mi běhal mráz po zádech. To, co pánové rozjeli bylo nadpozemské a cítili to všichni přítomní, protože ovace byly naprosto nadšené a spontánní. Následující nádherná kompozice Better world to jen potvrdila a neuvěřitelný moment nastal, když se celá kapela ztišila a violoncello znělo sólo. Bylo absolutní ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík a do toho ticha se nesly ty libé tóny. Zvuk celého koncertu, a obzvláště tohoto momentu, byl bravurní a mistr zvukař Honza Středa odvedl neskutečný kus práce. BRAVO! Již dávno jsem věděl, že jsme svědky jednoho z koncertů roku! A ještě nás čekala balada There’s always hope, ve které cellista zazpíval gruzínsky a opět mě mrazilo v zádech. Bohužel se znovu rozpršelo, ale to nemohlo neuvěřitelný zážitek zhatit. Na úplný závěr si kapela připravila rozjetou Revolution a i když byl déšť značně nepříjemný, přál jsem si, aby tento koncert nikdy neskončil!

Markus STOCKHAUSEN, DOBRSSKA BRANA 20.8.2022

Závěrečné vystoupení festivalu přivedlo na dobršské zámecké pódium půvabnou španělskou zpěvačku a trumpetistku Andreu Motis. Se svou energickou kapelou ve složení Christoph Mallinger – kytara, mandolína, housle; Kevin Diaz – klávesy; Stephan Kondert – baskytara; Miguel Asensio – bicí spustila Andrea ve své mateřské řeči, katalánštině, ale také ve španělštině, angličtině a němčině podmanivé, pop-jazzové písně, které výborně pozvedla svojí trumpetou. Tance chtiví diváci si přišli na své. Její provedení známé písně El Pescador od José Barrose a přídavek Summertime od George Gerschwina najdete ve video ukázce níže. Bylo to příjemné zakončení sobotního programu.

Michal Kratochvíl: Musím se přiznat, že ke koncertu Andrey Motis jsem přistupoval již s předstihem s určitými předsudky a obavami, nicméně vědomí toho, že program koncertu bude zaměřen na nový materiál z alba Loopholes mi dodal naději. Nejsem velkým příznivcem interpretace standardů, čímž se především proslavila a obával jsem se, aby koncert nebyl v tomto duchu. S radostí však musím konstatovat, že Andrea snad konečně nalezla svůj hlas, a i když ji to mnozí fanoušci její předchozí tvorby budou vyčítat, doufám, že půjde nastolenou cestou. Samotného mě překvapilo, jak mě album Loopholes z větší části baví a to se podařilo přetavit i do živé prezentace, byť je formace kapely oproti studiové nahrávce pozměněna. Babies krásně uvedla jako novopečená maminka a vysvětlila nám, jak začala uvažovat o životě a stvoření. Christoph se na kytaru řádně snažil a slušné špeky hrál i v předchozí Loopholes. Andrea hbitě přeskakuje od zpěvu k trumpetě a naopak, i když v tomto projektu mi přišlo, že trumpeta je spíše ve vedlejší roli. Došlo opravdu na avizované 4 jazyky, když písničku Jungla zapěla v katalánštině, Calima, což je písečná bouře na Kanárských ostrovech, byla zase pro změnu v němčině, neboť ji složil Christoph, který předvedl svůj talent hned na tři nástroje. Kromě kytary také válel na housle a dokonce i na mandolínu. No a podle mě nejpovedenější věc z celého alba, El Pescador je, aby se to nepletlo, ve španělštině. Jako přídavek zazněla Summertime, ale v upravené “Loopholes” verzi. Nakonec to byl pořádně vydařený koncert a vyvedená tečka za celým festivalem.

Andrea MOTIS - Loopholes, DOBRSSKA BRANA 20.8.2022

Šestý ročník Dobršské brány byl VELMI POVEDENÝ, dokonce bych si troufl tvrdit, že nejlepší za poslední čtyři ročníky, které jsem měl možnost vidět a v kouzelné pošumavské vesničce prožít. Děkuji Ivo Kramlovi, Michaele Ditrichové a všem jejich spolupracovníkům za skvělý kulturní zážitek.

Michal Kratochvíl: Letošní ročník Dobršské brány byl pro mě prozatím hudebně nejsilnějším, a i přes rozmary počasí jsem si ho dokázal vychutnat a užít i díky skvělým hudebním přátelům, s kterými se právě v Dobrši již pravidelně potkáváme. A těším se zase za rok!