Point Of Few je k posluchačům opravdu blízko

Jan Hocek 30.6.2022

Jak jsme vás před časem informovali, na značce Bivak Records vyšel pozoruhodný debut ostravského kvarteta POINT OF FEW; zove se příznačně „Open To Closeness“. A tahle muzika je vskutku Otevřena k blízkosti…

Vše již o kapele a zrodu alba bylo řečeno ve výše zmíněném článku. Snad jen připomenu, že kapelu Point Of Few, což je původně slovní hříčka Point Of Vi(F)ew, má za sebou nahrávku v podobě „Live Sessions“ (2020), jež pod hlavičkou „Introducing Point of Few“ visí na Bandcampu. Nyní kytarista Radim Přidal (jenž dal v roce 2019 kapelu do kupy), tenorsaxofonista Petr Smékal, baskytarista Vlastimil Škoda a bubeník Marek Antoňů mají první regulérní dlouhohrající nahrávku, již bych označil jako nejmilejší tuzemské jazzové překvapení prvního půlroku 2022! A nejen proto, že zde hostuje hvězdný syntezátorový mág Jason Lindner, který se proslavil (mimo jiné) díky účasti na skvělém posledním albu Davida Bowieho „Blackstar“.

Americká jazzová hvězda hraje v úvodních třech skladbách. V prvém okamžiku, když jsem si to z výtečně vypraveného bookletu (což se stává tradicí v případě tohoto labelu, tudíž smekám!) přečetl, překvapilo mne to. Vystřílet všechen prach hned na začátku? Není to riskantní? A jak jsem to devítitrackové CD poslouchal, moje obavy se rozplynuly. Až jsem se zastyděl nad tím projevem provinčnosti, tak typické pro mnohé našince. Samozřejmě, že účast Lindnera je osvěžením, je lákadlem pro jazzofily i mimo naše hranice, ale není co do hudební kvality určující!

Point Of Few: Open To Closeness

zvuk

obal, booklet

hudba

Hodnocení čtenářů35 Hlasů

4.8

Hodnocení

Album otevírá titulní „Open To Closeness“ se zvukomalebnými propletenci, nápaditým fusion výrazivem, bohatou strukturou a propracovaností. Následující skladba „Octopus Dream“ je nabitá napětím mezi říznými frázemi, melodickým tenorem, proměnlivou dynamikou a strhující gradací; moc se mi tu líbí hra bubeníka. „3 Stories“ je chutným a pikantním koktejlem drum´n´bassového rytmu, minimalismu, easy listening melodie a elektronického špinění. Počínaje čtvrtým trackem „David Attenborough“, v němž slyšíte hlas samotné legendy přírodovědného dokumentu, se naplno projevuje kytarista. A od následující skladby „Sheik´s Lament“ také saxofonista. Když s nimi byl Lindner, spíše dotvářeli zvukomalbu; nyní si mohli svoje nástroje více pouštět na špacír. Ovšem kapela nadále fúzovala jako o život. V „Memory of a Fringe“ vtipně použila psychedelické prvky a minimalistické výrazivo, ve zprvu lahodně melodické skladbě „We Might Never Be Together“ nakonec vyhřeznou emoce nad hustým ambientním tokem. „Onomatopoeia“ (což znamená zvukomalebné slovo, foneticky napodobující přirozené zvuky) je sycena nádherným zvukem sopránky (ta se tu opravdu hodí více, než tenor; jen nechápu, proč není v bookletu uvedena), jež shorterovsky rozvíjí naléhavou melodii. „Radio Medoly“ představuje jazz-rockovou kytarovku, pracující s postupným zahušťováním a gradací, s níž skladbu kapela vyklene; nakonec kytara osamí…