Vycházející italská jazzová hvězda ILARIA CAPALBO vydala v polovině ledna debutové album pod svým jménem; zove se „Karthago“ a vyšlo na švédské značce Bluenord Records Kontrabasistka a skladatelka se nechala inspirovat příběhem starověkého města Kartága, mocného města na jihozápadním pobřeží Středozemního moře, odsouzeného k zániku svojí blízkostí k rozpínavé Římské říši. Byť motivy v tomto příběhu jsou platná dodnes, ani tvůrkyně, ani my, posluchači, jsme nečekali, že se od 24.února zhmotní doopravdy, zalijí se krví…
Kapelou Ilarie Capalbo, která autorský debut natočila, je kvinteto. Italka, nyní žijící ve Stockholmu, se obklopila velmi kreativními švédskými hudebníky. Saxofonisté Fredrik Nordström (tenor a baryton) a Thomas Backman (altsax, klarinet) jsou členy celé řady orchestrů, včetně Norrbotten Big Bandu, řecko-švédský kytarista Andreas Hourdakis má za sebou hraní s Magnusem Öströmem, Larsem Danielssonem a Jeanette Lindström, bubeník Fredrik Rundquist je jinak členem tria pianisty Daniela Karlssona. Společně vdechují hudbě narativní hloubku, jejich kreativnosti dává lídryně dostatek prostoru, takže album je plné výrazných melodií ve vzrušujícím střetu s volnou improvizací, mnohdy až rockovými riffy a ozvěnami klasického jazzového výraziva.
Album otevírá skladba „Belóved“, kde je saxofonová sekce doplněna bezmála k bigbandovému zvuku o kornet původem dánského jazzmana Tobiase Wiklunda a trombón Matse Äleklinta. Z rytmizovaných sazeb, jež kontrastují s výrazně lyrickým motivem, se vyloupnou výtečná sóla kapelnice a kytaristy. Samotná kartágovská svita začíná druhým trackem „Part I: Ab Radice“ (latinsky Od kořene), tvořeným zprvu témbry, z nichž postupně vytrysknou emoce až k free jazzu. Poté kontrabas za pomoci kytary vytýčí směr nekomplikovaně kupředu, saxofony minimalisticky frázují, po kytarovém sólu se ozve tradiční jazz a v závěru širošíré témbry.
ILARIA CAPALBO: Karthago
Titulní „Karthago“ zahajují pozvolné, libé témbry, tvořící lahodnou melodii; pak ale vytryskne zvuk naostřené el.kytary, jejíž sólo zní až zlověstně. Vše pak graduje, houstne; zvuk je explozivní. Ztišená skladbička „Mare Nostrum“ (Naše moře) představuje lyrický klenot, umocněný nádherným kontrabasovým chorusem. V kompozici „Scintilla“ vpravdě jiskří klarinet, poté altka; v proudu modálního jazzu par excellence dojde i na sólo kontrabasu a bicích. Klarinet ozvláštňuje také následující „Moth“, další skvost lyrického jazzu. „Part II: Ago Radices“ (Zakořenit) naplňuje v úvodu nesmírně jemný cool jazz, posléze materie zhutní, zhoustne; oba saxofony začnou freejazzově běsnit, rytmika zdivočí, kytarista vystřihne parádní sólo. V závěrečné skladbě „What Remains of Those Days“ kraluje výtečným způsobem barytonsaxofon, jenž tvoří osvěžující protipól altce a zjemnělé kytaře.
