Před třemi měsíci vyšlo pozoruhodné album, které představuje neobyčejně zdařilou fúzi komorního jazzu a vážné hudby. Zove se „Bell Tolls Variations / Fleur Revisited“ a natočili jej kanadský saxofonista a klarinetista PHILIPPE CÔTÉ a americký pianista MARC COPLAND společně se smyčcovým kvartetem QUATUOR SAGUENAY z Québecu. Vyšlo na Côtého značce Odd Sound.
PHILIPPE CÔTÉ & MARC COPLAND: Bell Tolls Variations / Fleur Revisited
Montrealský improvizátor Philippe Côté, který na albu hraje na sopránsax a basklarinet, spolupracuje jako skladatel a dirigent (studoval u Johna Hollenbecka a Guillameho Bourgognea) s Orchestre National de Jazz de Montréal, Winnipeg Jazz Orchestra a Ensemble Paramirabo. V roce 2016 natočil album „Lungta“, což byl projekt pro jazzové kvinteto a dechový orchestr pod taktovkou Davida Binneye. Odtud pochází skladba „La Fleur et la Roche“, jejíž variace jsou náplní druhé poloviny nové nahrávky. Newyorskou jazzovou osobnost Marca Coplanda jistě netřeba blíže představovat; připomenu jen, že v jeho početném portfoliu spolupracovníků figurují třeba John Abercrombie, Kenny Wheeler, Dave Liebman, Greg Osby, Tim Hagans či Bob Belden. Smyčcové kvarteto Quatuor Saguenay patří k předním komorním tělesům v Kanadě; na svém kontě má např. kompletní nahrávku Beethovenových kvartetů.
„Variace, rekompozice, různé úhly pohledu, hledání, nacházení, respektování: to jsou ústřední témata při tvorbě tohoto projektu,“ říká Philippe Côté. První částí alba jsou „Bell Tolls Variations“, čili vskutku vynalézavé variace na Coplandovu mistrovskou skladbu „The Bell Tolls“, již pianista nahrál v roce 2009 pro album „Night Whispers: New York Trio Recordings, Vol.3 (The Night Whispers)“ s kontrabasistou Drewem Gressem a bubeníkem Billem Stewartem. „Jednou z věcí, které na Marcových skladbách miluju, je jejich harmonické bohatství,“ poznamenává Côté.
Tyto harmonie jsou často polytonální, staví vedle sebe dva jednoduché prvky, aby vytvořily složitost. Bell Tolls je takový. Mým nápadem bylo osvětlit určité oblasti původního díla. Je tu prvek života/smrti, také světlo/tma, pocit jednoty, který by mohl navazovat na báseň Johna Donna a román Ernesta Hemingwaye, z nichž si myslím, že inspirace pochází.“ (Pozn.: myšlen je tím román s českým názvem „Komu zvoní hrana“.)
Devět variací začíná smyčovým minimalismem, nad nímž se vznáší jímavý motiv („The Phase“). Tento motiv je zásadní, ten všechny variace stmeluje. V polovině druhé variace „Oracle“ se přidá perlivé piano, následující „Le Baume au Coeur“ (Balzám na srdce) je čisté klavírní sólo, nesmírně křehké, něžné, které je posléze v „Lethé´s Song“ obaleno gradujícími smyčci.
V „Alchemy I.“ již hrají všichni protagonisté, výrazivo je silně ovlivněno soudobou vážnou hudbou, naopak „Alchemy II.“ je parádním improvizačním dialogem sopránky a piana. Miniatura „Hallowed Skies“ je niterným návratem smyčců k motivu, „Elysian“ sólovou klavírní romancí a závěrečná variace „The Bond“ je doslova záplavou lyriky a emocí v podání všech aktérů.
Druhá tématická část alba „Fleur Revisited“ vychází, jak jsem již výše uvedl, z Côtého kompozice „La Fleur et la Roche“ (Květina a skála) na téma stejnojmenné básně současného autora Leea Tsanga. Však je také součástí 16ti stránkového bookletu jeho poezie. Mimochodem ti dva už spolupracovali na jiném skvělém projektu, a to pro Winnipeg Jazz Orchestra (dvojalbum „Twisting Ways“, 2021). Zatímco předchozí část vycházela z řeckých mýtů, tato odkazuje k buddhistickému konceptu životního cyklu. Zde je lyrika prodchnuta mysteriózním zvukem, umocněným basklarinetem a občasnou preparací piana či alikvótními smyky smyčců. Ty se ozývají hned v úvodu („The Gathering“). Preparovaný klavír se smyčcovým pizzicatem i naléhavým vzedmutím se snoubí v následující skladbě „Dances & Laments (Nature´s Cries)“. Mysteriózní nálada s minimalismem sytí „Mystery of the Seed“. Po křehce melodickém partu smyčců a piana „Stems“ album již nezadržitelně graduje. „Circadia“, mimochodem nejdelší skladba (8:03), je mírně nablusovělá, melodicky vzletná i hutná, umocněná basklarinetem a zahuštěně rozkvetlými smyčci i nápodobami perkusí. Miniatura „Interlude: The Shades“ je silně sycena soudobou vážnou hudbou, „Blooms“ pak album uzavírá niternými smyčci, perlivým pianem a emocemi vyostřenou sopránkou, jež se ve finále vzedmou až k triumfálnímu vrcholu…
Úžasná nahrávka!