Dvě pozoruhodné publikace o nezávislé progresivní kultuře na Slovensku

Dvě pozoruhodné publikace o nezávislé progresivní kultuře na Slovensku

Naposledy editováno:

Prof. PhDr. Julius Fujak PhD je pozoruhodnou osobností (nejen) hudební avantgardy na Slovensku. Rád o něm píšu, rád si s ním povídám – viz. též rozhovor. Profesně působí na Filozofické fakultě Univerzity Kostantina Filozofa v Nitře – Katedra kulturologie. A tato alma mater také vydává zajímavé publikace. Samozřejmě se na nich zhusta podílí právě Fujak. Dvě z nich bych rád nyní představil, protože si myslím, že by mohly čtenáře Jazzportu zajímat…

Prvním titulem na přetřes je „Hermovo ucho & PostmutArt“ z roku 2020, na kterém se vedle Fujaka podílel též PhDr. Ľubomír Pavelka PhD plus kolektiv. Podtitul této publikace zní „Dvě dekády jiného umění v Nitře (1999 – 2019)“. Nitra na tom byla podobně jako česká města mimo metropoli; taktéž se potýkala s nezájmem oficiálních kulturních institucí o nekonvenční umění. Iniciativa vytvořit takovou platformu vzešla z akademické půdy díky hrstce mladých estetiků a humanistů z nitranské univerzity, především pak Juliuse Fujaka. Nejdříve proběhla řada akcí pod názvem Hermovo ucho. V té době totiž slovenský estetik a filozof postmoderního umění Jozef Cseres zveřejňoval profily světových osobností ve stejnojmenné rubrice na stránkách časopisu DS – Fórum občanské společnosti. Někteří z nich se koncertů osobně zúčastnili: např. Jon Rose, Michael Delia, Veryan Weston, Miye Masaoka. Vedle koncertů probíhaly také konceptuální performance, happeningy, výstavy, přednášky, filmové projekce a workshopy. V roce 2008 navazuje pak cyklus a později mezinárodní festival intermediálního umění PostmutArt, čili Zvuk obraz – gesto text. Název vycházel z inspirace cykly obrazů Postmutants a Posthumans brutálního kysuckého výtvarníka Rudolfa Dičky (1958-2014). Od roku 2013 se uskutečňoval PostmutArt Fest, na kterém vystoupily takové osobnosti nonkonformní hudby, jako třeba Chris Cutler, Elliot Sharp, Amy Knoles, Audrey Chen či Marián Varga. Když se podívám do uplynulých ročníků, vidím tam jako stěžejní samozřejmě projekty Fujakovy, ať už v uskupeních tEóRia OtraSu, Ne:Bo:Daj či spoluprací se slovutným americkým komorním tělesem The California EAR Unit (ten v roce 2005 pobýval v Nitře celý týden coby rezidenční soubor!), čtvrtónovým trumpetistou Franzem Hautzingerem z Rakouska, Jánem Boleslavem Kladivo v projektu Klesajúce klenby apod. V portfoliu najdeme také amerického zvukového experimentátora a mága elektronické hudby Boba Ostertaga, virtuózního kontrabasistu Christophera Williamse (taktéž ze Spojených států), slovenský Cluster Ensemble s hudbou Philipa Glasse či finského violoncellistu a elektronika Juho Laitinena. V knize jsou všechny ročníky popsány, včetně ohlasů samotných účastníků a obrazové přílohy s plakáty.

Druhou knihou jsou „Nezávislé kultúrne centrá na Slovensku“ (2021), jejíž autorem je Mgr.art. Michal Kočiš, doktorand na Katedře kulturologie UKF. Vzhledem k tomu, že se ve svém výzkumu soustřeďuje na nezávislá kulturní centra na Slovensku po roce 2000, je odborníkem na danou tématiku par excellence.

V postfaktuálnej dobe, kedy ľudia prestavajú veriť tradičným médiám a v takzvaných alternatívnych a nezávislých médiách vidia svoje modly, by sa mala spoločnosť pokúsiť byť offline a upriamiť pozornosť k ostrovom pozitívnej deviácie. Takými ostrovmi môžu byť v dnešnej dobe centrá nezávislej a alternatívnej kultúry,“ píše autor. „Tieto centrá sa častokrát pod vplyvom svojej angažovanosti priamo či nepriamo vymedzujú voči politike štátom zriadených a riadených kultúrnych centier. Zároveň však v posledných rokoch menia svoju podobu a pomaly sa inštitucionalizujú, čo vedie k stieraniu hraníc medzi štátnym a neštátnym. Je priskoro na to, aby sme vedeli povedať, či postupná inštitucionalizácia môže mať negatívny dopad na ich nezávislosť. Dnes ale vieme povedať, že práve pribúdajúca sila takzvaných nezávislých a alternatívnych médií môžu týmto centrám uškodiť viac ako inštitucionalizácia, pretože slová ako nezávislosť a alternatívna, naberajú pod vplyvom spomínaných médií negatívne konotácie. A preto ich hlavnou úlohou v dnešnej postfaktuálnej dobe by mala byť ochrana hodnôt, ktoré sú podstatou tej nezávislosti, ktorá bola jedným z pilierov pri budovaní zdravej demokratickej spoločnosti.“

Kočiš není jediným autorem; za texty stojí celý kolektiv, včetně Fujaka. Velmi plasticky jsou popsány důvody vzniku a podmínky existence kulturních subjektů v prostředí státem nezřizované či jinak nezávislé scény. Počátek nalezneme v roce 2003, kdy vznikla A4 – Asociácia združení pre súčasnú kultúru. Ta vzápětí založila v Bratislavě Nultý priestor (A4-priestor súčasnej kultúry, otevřený v lednu 2004), který se vedle Nezávislého kulturného centra Stanica v Žilině-Záriečie stal prvním komplexním multižánrovým progresivním subjektem na slovenské kulturní scéně. Představuje také příklad úspěšné formy DIY (Do It Yourself), čili něco jako Udělej si sám. Sami aktéři to osvětlili jednoduše: „Je snazší hledat dobrovolníky anebo společnosti, které mohou darovat materiál, než požádat o peníze.“ Zásadní zlom přišel v roce 2015 díky vzniku Fondu na podporu umenia, jenž znamenal systémovou změnu ve financování nezávislých kulturních center.

A poté již následovaly aktivity v dalších slovenských městech. V Košicích vyrostla Tabačka Kulturfabrik, která zahájila činnost v květnu 2015 v prostorách bývalé tabákové továrny. V Banské Bystrici přímo v historickém centru města vznikla Zahrada, v Trnavě pak Malý Berlín. V Topoľčanech najdeme Nástupiště 1-12, unikátní prostor v jedné části 150m dlouhého podchodu pod autobusovým nádražím, přičemž v roce 2013 byl umělecký prostor funkčně propojen s tranzitním veřejným prostorem. V neposlední řadě je v knize kapitola „Stredobody nezávislej kultúry a umenia v Nitre“. Její autor Julo Fujak nachází pozoruhodnou analogii se středověkem a dobou poté; vlivem dominantního katolického kléru se v tomto městě tlumil rozvoj měšťanského charakteru města, což se pochopitelně promítlo i do kulturního genia loci. Přítomnost kulturního konzervatismu lze tudíž vystopovat i v současné době. Avšak navzdory absenci celoročně fungujícího nezávislého kulturního centra je Nitra přesto městem žijícím rozmanitými progresivními aktivitami, byť často na okraji zájmu veřejnosti…

Celý obsah publikace najdete zde.