Dvě skvělá alba s klasickou hudbou na jazzových značkách!

Nejen jazzem je živ jazzofil. Zvláště v adventním čase. Rád se s vámi podělím o zážitky z hájemství klasické hudby díky dvěma nedávno vydaným albům. Prvním titulem budiž 2CD s Beethovenovými sonátami a druhým zcela objevné skladby Bély Kélera. Obě nahrávky vyšly na značkách, známých především jazzovou produkcí…

„Interpretace je okno du duše.“ To jsou slova, jež má jako motto na svých stránkách klavíristka TEREZIE FIALOVÁ. Ta se svým partnerem životním a uměleckým, violoncellistou JIŘÍM BÁRTOU, nahrála pro Animal Music 2CD „Beethoven: The Sonatas for piano & cello“.

Oba mezinárodně uznávaní interpreti nejsou na Jazzportu neznámí, psal jsem o nich mnohokrát v souvislosti s Mezinárodním hudebním festivalem Kutná Hora, jehož je Jiří Bárta uměleckým ředitelem a dramaturgem. Beethovenovský projekt se rodil v čase, kdy zemi drtila druhá vlna pandemie.

Paradoxně právě díky mnohaměsíčnímu zákazu koncertování jsme našli společný čas a uchýlili jsme se do samoty nahrávacího studia, abychom si s upřímnou radostí splnili svůj sen a zaznamenali milovanou hudbu Ludwiga va Beethovena,“ vyjádřili se aktéři. „Radost z hudby, interpretace či prostého muzicírování je uprostřed těžké doby ostrovem naděje. Naděje, která nikdy neumírá, ať se děje cokoli.“

Dvě a půl hodiny stopáže obsahuje pět sonát, které navzdory jejich komorní intimitě naplno dokumentují obdivuhodný vývoj tvůrčího umu skladatele. „Sonáta č.1“ a „Sonáta č.2“, které vyplňují první disk (55:22), jsou ještě pod vlivem Haydnovým, ale jsou dvouvěté, což nebylo na konci 18.století vůbec obvyklé. Skladatel je roku 1796 věnoval pruskému králi Friedrichu Wilhelmovi II., jenž byl zdatným violoncelistou. Při premiéře krále doprovázel osobně Beethoven. Fialová a Bárta svým pojetím podtrhují bohatou melodičnost, hrají brilantně, s lehkostí a neobyčejnou svěžestí. Druhý disk (65:05) otevírá „Sonáta č.3“, již Beethoven komponoval v letech 1806-1808, tedy v čase tvorby páté (Osudové) a šesté symfonie (Pastorální), je třívětá. Autor ji věnoval baronu Ignáci von Gleichensteinovi, mecenáši, který mimochodem zajistil Beethovenovi pravidelnou rentu, čímž mu umožnil nerušenou tvorbu. Soudí se, že v té době již měl skladatel problémy se sluchem, možná si již uvědomoval, že hluchota je jen otázkou času. Přesto je hudba jiskrná, optimistická; snad právě proto je to nejhranější Beethovenova sonáta. V interpretaci Fialové a Bárty hudba doslova rozkvétá. Poslední dvě sonáty, čtvrtá a pátá (obě z roku 1815), jsou již z jiného světa. A to doslova. Skladatel je věnoval hraběnce Anně Marii von Erdödy, která byla jednou z jeho nejbližších důvěrnic. Umělec se v nich zcela oprostil od konvencí, fantazii nechal létat i nořit se do nejjemnějších nuancí, místy posluchače pohltí meditativní tok, v umné kontrapunktické struktuře raší téměř milostná dueta (Beethoven ale údajně do baronky zamilován nebyl). Nechybí ale ani chorální plochy, zazní též gradovaná fuga. Tvůrce po ztrátě sluchu tvořil ve svém vlastním, jedinečném světě, kde neexistovaly žádné hranice. Nepochybně tak předběhl svoji dobu. Já osobně považuji druhou větu „Sonáty č.5“ za to nejvzletnější, a zároveň nejponornější, co lze od Beethovena slyšet. A to díky také výkonu interpretů…

CZECHOSLOVAK CHAMBER DUO vydalo na značce Hevhetia další pozoruhodné, a vpravdě objevné album. Po Dvořákovi a Suchoňovi se klavíristka Zuzana Berešová a houslista Pavel Burdych zaměřili na pozapomenutého bardějovského rodáka Bélu Kélera (1820-1882). A přitom je to on, rodák ze Šariše, kdo je skutečným autorem slavného „Uherského tance č.5“ Johanessa Brahmse! Album se zove „Son of the Homeland“ a obsahuje sedm opusů, jež překvapí neobyčejnou zralostí a melodickou přitažlivostí.

Znovuobjevení tohoto skladatele začalo již ale o něco dříve; v roce 2014 byla zásluhou právě Berešové a Burdycha v Bardějově založena Spoločnosť Bélu Kélera. Skladatel totiž podstatnou část svojí hudební pozůstalosti odkázal svému rodišti a dnes je ve sbírkách Šarišského muzea v Bardějově. (Mimochodem působil a koncertoval ve Vídni, Berlíně, Budapešti, Mohuči, Amsterodamu, Londýně, Manchesteru, Mnichově, Curychu, Lucernu, Hamburku, Paříži, Hannoveru, Kodani, Drážďanech, Halle, Lipsku, Frankfurtu nad Mohanem, Kolíně nad Rýnem, Vratislavi a Wiesbadenu!) Samotné město hodlá pojmenovat nový park, jenž začal vznikat, právě po něm. V příštím roce, ve výročí 140 let jeho úmrtí (v německém Wiesbadenu), se plánuje vydání životopisné knihy „Béla Kéler – šarišský syn“. CD Československého komorního dua otevírá čardášově jiskrná skladba „Memory of Bardejov“; právě odtud si Brahms vzal 32 taktů do svého „Uherského tance č.5“! K vrcholům patří zvláště šťavnatě a brilantně zahrané virtuózní pasáže ve skladbách „Storm and Calm“, které odráží střety emocí odehrávající se v nitru člověka, „The Two Brothers In Art“, což je Burdychova úprava původní verze pro dvoje housle a orchestr z roku 1861, velmi kontrastní a dramatická, mnohotvárné „The Rákoczy – Ouverture“ (původně předehra k divadelnímu dramatu „Zajetí knížete Františka II.Rákociho“) a závěrečné třívěté kompozice „Three Hungarian Idylls“ sestavené ze tří čardášů, z nichž druhý se jmenuje „Son of the Homeland“, čili Syn země, po kterém je tohle skvělé album příznačně pojmenováno…