Americký kytarista SCOTT DuBOIS přišel 2.dubna s novým albem, na němž zní tentokrát „pouze“ jeho kytara. Titul „Summer Water“ dává navíc tušit, že navazuje na předchozí nahrávky na téma ročních období, jen s tím rozdílem, že oproti té zimní a podzimní (Act Music) si novinku vydává na vlastní značce Watertone Music. Je ale v celosvětové distribuci díky renomovanému labelu Sunnyside Records.
Předchozí album „Autumn Wind“ (2017), natočené v kvartetu, jsem tady s nadšením recenzoval; následoval pak exkluzivní rozhovor. Novinka třiačtyřicetiletého kytaristy začalo vznikat během chladné chicagské zimy, kdy představy léta v tvůrci maně vítězily.
„Nepoužil jsem vrstvení ani overdubbing,“ dodává DuBois. „Základem je orchestrální textura, která odráží živé, neustále měnící vodní krajiny v letní přírodě. Ve svojí hudbě jsem se snažil o krásné melodie a harmonie, jež by vyjadřovaly přirozenou vznešenost léta.“ Tomu tvůrce podřídil i výstavbu alba. „Prvních pět a posledních pět skladeb se navzájem hudebně zrcadlí stylem jedna a jedenáct, dva a deset, tři a devět a tak dále, v podstatě soubory hudebních variací,“ vysvětluje kytarista. „Prvních pět kusů se týká řeky, druhých pět je o moři, a setkávají se v centrálním tracku Storm Where the River Meets the Sea. Posluchači tak mohou začít svoji cestu od obou konců alba.“
Scott DuBois jako hráč neexhibuje, tudíž se straní řinoucí jazzové přímočarosti i přílišné komplikovanosti. Vychází z dynamicky i výrazově bohatého minimalistického obrábění drúz sugestivních kytarových tónů, z nichž se vylupují torza, útržky melodií. Je na posluchači, co si z toho uzme. Dobrodružnost více než osmašedesátiminutového poslechu je tady na prvním místě. A s následnými poslechy čekají další a další dešifrace hudebního obsahu.
Do hudebního výraziva vstupuje také ticho, což bývá typické pro soudobou vážnou hudbu. Nejmarkantější to je hned v úvodním „Into River Fog“ a pak v závěrečném tracku „Into Sea Fog“. Kytarista zhušťuje mistrně tok (např. v „River Otters“), niterně lyrický výraz dovádí k sugestivní expresivosti („River Before the Storm“, „Sea Before the Storm“). V rozměrnější kompozici „Summer Light on Rushing River (11:35) výtečně pracuje s impresemi a témbry, které postupně přetavuje ve freejazzové úprky po strunách a závěrečný beglajt. S postupy free jazzu pracuje i ve skladbě „Storm Where the River Meets the Sea“, v níž se kytara mění dokonce v noisovou bestii. V nejdelší skladbě „Summer Light On Billowing Sea“ (12:53), již považuju za absolutní vrchol alba, opravdu vidíte letní světlo na vlnícím se moři; výrazně melodický motiv podléhá soustavné změně dynamiky, barev, nálady, aniž by ale ztrácel minimalistickou stavbu. Vše pak ústí ve strhující běhy a drsný beglajt.
Takže už zbývají jarní hudební reflexe. A na ně se tedy už teď náramně těším! A rád se nechám opět překvapit…
