MIKE FREEDMAN: Into the Daybreak

Různé chutě zdánlivě nenápadného jazzového menu z Kanady

MIKE FREEDMAN: Into the Daybreak
zvuk
100
obal
80
hudba
70
83

MIKE FREEDMAN, kytarista a skladatel z Toronta, vydal vlastním nákladem svoje první autorské jazzové album! Stalo se tak 5.března a zove se „Into the Daybreak“…

Mike Freedman sice již na kanadské hudební scéně působí plné tři dekády, ale po řadě instruktážních a easy-listening nahrávkách se konečně dočkal vlastního jazzového debutu. Zhusta spolupracoval s vokalisty, jako např. ženské trio The Willows, zpěvačky Tia Brazda a Barbara Lica či písničkáři Eda Roman a Steven Taetz, ale to šlo víc o pop, country a folk než o jazz. Svoji všestrannost prokazuje jako vyhledávaný skladatel televizní a filmové hudby (především pro dokumentární a krátké filmy), ovšem svoje jazzové vzdělání z Berklee College of Music v Bostonu nezapře hraním s Georgem Kollerem, Adreanem Farrugiou, pianistou Jeremym Ledbetterem a tenorsaxofonistou Chrisem Galem. Dva posledně jmenování se také podílejí na albu „Into the Daybreak“. V devíti Freedmanových kompozicích je doplňují kontrabasista Kobi Hass, bubeník a perkusista Max Senitt, trumpetista Alexis Baro a jako host ve dvou skladbách Curtis Freeman s elektrickou bezpražcovou baskytarou.

Do svého jazzového debutu dokázal kytarista vměstnat všechny svoje multižánrové zkušenosti, takže album je pestré. Ale žádný dort pejska a kočičky neočekávejte; šestačtyřicetiminutová plocha je sevřená a tvoří jazzovou pohodu par excellence. Ale nejde o easy-listening jazz či nějakou bezstarostnou selanku. Z Freedmanova jazzu páchne blues a voní latina i ambient. Společným jmenovatelem všech skladeb je příjemná melodičnost, proměnlivá dynamika a šťavnatá sóla, především kytarová a v menší míře klavírní.

Dechy nijak nepotlačují harmonizující kvarteto, spíše dokreslují a obohacují jeho zvuk, občas umocňují rytmičnost. Když už se blýskne sólo, pak saxofonové, ale nikterak zatěžující. Svižná kytarová sóla ani na okamžik neopouštějí výraznou melodičnost a měkký tón. Ten ale není libově líbivý, je čistý, přirozený, a přitom hutný. I když Freedman neexhibuje, každým tónem dokazuje, že je výtečným kytaristou. Nejpádněji to dokazuje v latině „Samba on the Sand“, arabských názvucích v „Snake In the Grass“ (za zmínku stojí též výborné sólo pianisty), ve výtrysku svěžesti titulní „Into the Daybreak“, ambientně podbarvené „Journey Beyond Seven“ a ve finále alba, oslavné, melodicky radostné „Resolve“. Pět různých chutí zdánlivě nenápadného jazzového menu z Kanady…