Počátkem dubna vydala řecká zpěvačka, skladatelka, textařka, aranžérka, jazzová pedagožka a publicistka IRINI KONSTANTINIDI svoje první autorské album pod svým jménem; zove se příznačně „Nothing To Lose“. A to ve vlastní režii jako producentka i vydavatelka. Vězte, že ji za tuto nahrávku vysekli poklonu třeba David Liebman a legendární vokalistka Sheila Jordan!
Irini Konstantinidi se v roce 2018 podílela na mezinárodním world-jazzovém projektu „Nomadic Treasures“ společně se skladatelem a pianistou Avishaiem Darashem, kontrabasistou Danielem Cappuccim a bubeníkem Joanem Terolem Amigo. A ještě předtím působila jako členka uskupení The Wonderfall Quartet, v němž hráli výteční řečtí jazzmani: pianista Dimitris Theocharis, kontrabasista Haris Mermigas, bubeník a skladatel Thanos Hatzianagnoustou (eponymní album, 2012), pianista Yiannis Papadopoulos a basák Konstantinos Manos („Horizon“, 2014).
Samostatné desetipísňové album „Nothing To Lose“ natočila Konstantinidi vloni v listopadu, když se vrátila po pětiletém pobytu v Nizozemí zpět do vlasti.
„Tyto písně byly většinou psány v drsných dobách posledních pěti let, kdy v mém životě i ve mně nastaly velké změny,“ vyjádřila se zpěvačka. „Bolestné rozchody, stěhování do jiné země, začátky od nuly. Písně se tak staly mým vyznáním, mým útočištěm, mojí léčivou silou. A když už bylo všechno za mnou a já si uvědomila, že jsem přežila a zesílila, rozhodla jsem se z nich sestavit album. Radostné, barevné, plné světla, někdy melancholické, ale vždy optimistické a hravé. Vyjadřuje moje nejintimnější pocity, myšlenky a příběhy. A doufám, že osloví co nejvíce lidí. Existuje světlo, existuje naděje. I tehdy, kdy není vidět žádné světlo na konci tunelu.“
Album natočila s vlastním kvartetem, jehož členy jsou talentovaní jazzoví instrumentalisté mladší generace: Markos Chaidemenos (piano), Kimon Karoutzos (kontrabas) a Panagiotis Kostopoulos (bicí). Nechybějí ani výluční hosté: argentinský pianista, bandoneonista a autor hudby ke čtyřem písním Roman Gomez a nizozemská jazzová virtuózka na chromatickou harmoniku Hermine Deurloo.
„Napsala jsem píseň Nothing To Lose, abych se povzbudila a ukázala, že ať se děje cokoli, vždy bych měla vytrvale usilovat o naplnění svých snů,“ uvádí titulní píseň alba autorka, „protože prostě…život je krátký a já ho nesmím ztratit!“ Již zde ukáže svoji hlavní vokální přednost: perfektní anglickou výslovnost, frázování a schopnost improvizace. Byť tam, kde by posluchač čekal vypjatější, plnokrevnější, emotivnější hlas, ztrácí zpěvačka poněkud šťávu, přesto je schopna narativní dramatičnosti („Little Confessions“). Emoce ale bohužel občas vyznívají jen napůl.
Uspokojivým způsobem ovšem scatuje („Spicy Life“) a v baladické poloze dokáže udržet napětí třeba jen za doprovodu piana; jako je tomu v „Homeward Bound“ a „Unusual Romance“ (zde se pak ale přidá sólo na chromatickou harmoniku). Nechybí popová hitovost v podobě „Game For Two“, což byl také pilotní singl, jenž vyšel již v únoru. Jako druhý singl figuroval od března jediný převzatý song, naplno prožitý Chaplinův „Smile“, který album uzavírá. A nejvyšší vrcholy? V nichž jsou všechny složky, vokální a instrumentální, v rovnocenném vztahu? Samozřejmě vedle zpěvu dominují na albu klavírní party doprovodné i sólové. Pokud bych měl vypíchnout skvosty, pak to je skvělá balada „Alone“ plná citů a melancholie, umocněná zvukem bandoneonu, svěží hardbopovka „True Love“ ozdobená erupcí bicích a smutný valčík „Waltz of Broken Dreams“ s rozkvetlým kontrabasovým chorusem…
Jde o kolekci upřímných, prožitých, na nic si nehrajících jazzových písní. A to není vůbec málo!