Americký jazzový varhaník BRIAN CHARETTE, často dlící a hrající také v Praze, vydal 1.prosince ve vlastní režii (prozatím) digitální autorské album „Like the Sun“.
Zcela sám, a nejen s hammondkami; obklopil se také nejrůznějšími syntezátory a dalšími elektronickými klávesami, kytarami i bicím automatem se sekvencerem.
Album vzniklo v prvních dnech newyorského lockdownu a protagonista zpracoval mnoho svých nápadů z minulých let, přičemž reflektoval aktuální situaci – na jedné straně izolaci a nejistoty spojené s pandemií, ovšem bez politického podtextu, na druhé pak hledání a nalezení milované ženy…
Proto jsou na albu chytlavé, rytmicky bohaté skladby, přehledě vystavěné, byť mnohovrstevnaté, s mnohdy až popovými melodiemi. Charettovým záměrem bylo vytvořit z těch všech nástrojů rytmický a harmonický doprovod k sólujícím hammondkám. „Nástroje programuju tak, aby hbitě reagovaly na to, co hraju,“ vyjádřil se v jednom nedávném rozhovoru Charette.
„Moje mašinky se pak chovají nahodile a já na ně dál reaguju pomocí kláves. Úroveň nahodilosti mohu zvolit libovolně, přičemž na bicím automatu mohu nastavit zvuky různých činelů a bubnů. Nebráním se ani používání looperu. Jednotlivé přístroje ovšem ovládám v reálném čase. Největší výzvou je pak současné sledování a ovládání jednotlivých nástrojů. Často mám pocit, že hraju s partou robotů.“
Brian Charette and Jojo Mayer: Break Tune
Některé ze třinácti skladeb jsou hravé, analogově, až dřevně naivní, jiné jsou zdramatizovány, aby vyzněly naléhavě. Do té první skupiny patří např. hned úvodní „15 Minutes of Fame“, dále romantická „Honeymoon Phase“, dedikovaná manželce Melanii Scholtz, výtečné jazzové vokalistce; náleží sem též „Three Lights“, zpopovělá „From Like To Love“ a dětsky skotačivě roztančená „Robot Heart“. Mezi dramatičtěji vystavěnými skladbami vévodí cinematická svižnůstka „Time Piece“ s ozvěnami krautrocku, „Like the Sun“ s africkými inspiracemi v rytmu, kraftwerkovskou deklamací slov a syntezátorovou barvou a´la Keith Emerson (mimochodem kterého Charette v mládí zhusta poslouchal), space-rockově ovoněná „Break Tune“ a zfunkovělá „Creole“.
Prostě parádní self-made elektronický jazz!
