Roberto Magris: Suite! aneb Doopravdická suita na dvou CD
ROBERTO MAGRIS: Suite!
zvuk100%
obal80%
hudba95%
92%Průměrné skóre

V loňském roce byl italský pianista ROBERTO MAGRIS neobyčejně pilný. Nejdříve na svojí americké značce JMood Records vydal výtečné album „Sun Stone“, jehož recenzi najdete zde. Na samém sklonku roku 2019 pak spatřilo světlo světa dokonce 2CD! Zove se „Suite!“…

Normálně je hudba pro zábavu, jazz také, ale může to být i něco víc,“ prohlásil svého času Magris. „Uvědomil jsem si to, když se mi jako rozvernému mladému hudebníkovi dostalo do rukou mistrovské dílo Johna Coltranea A Love Supreme. Dostalo se mi zásadního prozření, že určitá hudba může přinést duchovní a sociální poselství. Pokud je za hudební tvorbou silná vášeň, víra a empatie, o které se chce hudebník podělit, může se stát něco až nadpozemského.“

Aniž bych srovnával Magrise s Coltranem, považuji tato slova za klíč k jeho zatím poslednímu opusu. To dvojalbum je pozoruhodné z mnoha důvodů. Ačkoli se tu střídají rozměrné autorské kompozice s odlehčenými skladbami tradiční délky, nadupané hardbopové kusy s easy-listening baladami či standardy, ansámblová hutnost a sólový klavír, 108 minut se nedrolí, drží pohromadě, jako by šlo vskutku o takto rozměrnou suitu! Nahrávka má výborný, plastický a svěží zvuk; nahrávalo se v listopadu a prosinci 2018 v Chicagu a Miami, mastering byl pak proveden v Miláně u zkušeného Alda Borrelliho (David Liebman, Marilyn Crispell, Paul Bley, Tony Oxley, Julius Hemphill atd.).

Ze sestavy předchozího alba „Sun Stone“ se na „Suite!“ objevuje pouze tenorsaxofonista Mark Colby. Bohužel tento skvělý muzikant náš pozemský svět nedávno opustil; 31.srpna podlehl ve věku 71 let rakovině. Jako mladíček už hrál u Maynarda Fergusona, posléze ho vyhledávali třeba Bob James, Charlie Haden, Jaco Pastorius, Phil Woods a zhusta vokální osobnosti jako Tony Bennett, Sammy Davis Jr., Frank Sinatra či Sarah Vaughan! Kromě něho pak s Magrisem (ten vedle akustického piana využívá i Fender) na dvojalbu hrají další muzikanti, kteří rozhodně nejsou žádná ořezávátka – trumpetista Eric Jacobson patří mezi elitu jazzmanů v oblasti San Franciska (Illinois Jacquet, John Mayer, Galactic), v portfoliu chicagského kontrabasisty Erica Hochberga se skví taková jména jako Kurt Elling, Pharoah Sanders, Steve Kuhn, Jack DeJohnette či Pat Metheny, a bubeník Greg Artry prošel angažmá u Slida Hamptona, Bobbyho Watsona, Steva Turreho a Sonnyho Fortunea. Charakter svity umocňuje recitace veršů (a v jednom případě zpěv) básnířky PJ Aubree Collins.

ROBERTO MAGRIS: Suite!

První disk obsahuje rozměrnější kompozice. Otevírá ho hned pecka – více než osmiminutová „In the Wake Of Poseidon“ z repertoáru raných King Crimson! Ozvláštněna je recitací, jež kontrastuje s hutným hardbopovým tokem s výraznou rytmikou a vášnivými sóly pianisty a kontrabasisty. Magrisova „Sunset Breeze“ (10:36) je svižná, radostná skladba, okořeněna latinou. „A Message for a World To Come“ (nejdelší vůbec – 16:30) je nezpochybnitelným majstrštykem Magrise; v úvodu bobtná pod smyčcem kontrabas a zní dramatická recitace, pak vybuchne rytmika, vypění piano a vzlétnou kamsi do nebe dechy, sycené coltraneovskou spiritualitou. Proud nabývá na intenzitě díky šťavnatým a emocemi prosycenými sóly piana, trubky, saxu a kontrabasu. Příkladem výše zmíněného easy-listening jazzu je standard „Too Young To Go Steady“, v němž Magris hraje na el.piano. Titulní „Suite!“ v sobě na ploše osmi minut pojí příjemný, pohodový, barevný jazz s krevnatými sólovými chorusy, včetně bicích. První CD uzavírá bezmála jedenáctiminutový skvost „Circles Of Existence“ s antré recitované poezie do rachotu bicích a posléze gradovanou dravostí bopových sazeb, jimiž prorůstá piano, s dobrodružnými sóly s přesahy až k free jazzu.

Druhý disk začíná chrlivou klavírní improvizací na slavné gershwinovské téma „(End) of A Summertime“, z níž tryskají emoce v zahuštěné hře a buší srdce v úderných úhozech. Po vlídném spojení pohodového jazzu, perlivého el.piana a poezie v „Perfect Peace“ následuje řízná bopovka s přiléhavým titulem „(You´re My Everything) Yes I Am!“. Magrisovu lyrickou perlu „Love Creation“ pro sólový klavír střídá soul-funk-latino kus „One With the Sun“ z pera Jerryho Martini, saxofonisty legendární kapely Sly and the Family Stone, se zpěvem Aubree Collins. Následují standard „Never Let Me Go“, v němž Magris nechá svůj klavír doslova rozkvést v jarrettovském stylu, hardbopová svižnůstka „Chicago Nights“, ve které mezi sólisty exceluje především kontrabasista, a konečně zahuštěná sólová klavírní interpretace Lennonovy „Imagine“. Pozoruhodností je i čtyřminutová audio poznámka jazzového impresária Paula Collinse v podobě posledního tracku…

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..