Kmenové zpěvy na cestě z Indie do Brna a zpět

Kmenové zpěvy na cestě z Indie do Brna a zpět

TALQPO: ToTribes
zvuk
100
obal
50
hudba
100
83

Jsou tomu tři roky, co jsem tady s nadšením recenzoval druhé album souboru TALQPO vokalistky a zvukové experimentátorky Lucie Páchové „Haróka“. Počátkem tohoto roku spatřil světlo světa další pozoruhodný počin – „ToTribes“.

Jde o kolekci osmi autorských skladeb inspirovaných písněmi, jež Páchová slyšela na svých cestách po Indii; zpívá je v původních jazycích. Natočeny byly ve výtečné zvukové kvalitě ve studiu brněnského Divadla Na Orlí pod dohledem navýsost zkušeného Jana Košuliče. Doplňuje je šest terénních nahrávek, čili field recordings, pořízených Páchovou, které představují autentickou lidovou hudbu kmenových komunit především ve státě Uríša (anglicky Odisha) na východním pobřeží Indie, jednom z nejchudších svazových států s 36 miliony obyvatel. Album tak získalo na zajímavém kontrastu, byť bych ony autentické zařadil na začátek, nikoli na konec. Schopnost Páchové reinterpretace by vyzněla markantněji, a zároveň by dobrodružství poslechu gradovalo. Ale to je pouhá marginálie…

Talaqpo_ KC Eleuzína 19.11.2019

TALQPO: ToTribes
TALQPO: ToTribes

Vedle Páchové se ve studiu opět sešli houslista Milan Jakeš, violoncellista Šimon Marek a bubeník Jan Chalupa. Ve třech skladbách výrazně zazní piano či harmonium hostujícího Vojtěcha Procházky. Hudba souboru je výrazně sycena dřevním minimalismem, smyčcovými pizzicaty i drony, přímočarou i pestrou hrou bicích a tvárným, emocemi mnohdy notně zatíženým, ale též niterným či naopak rozpustilým zpěvem. Každá ze skladeb Páchové se vyznačuje proměnlivostí dynamickou a výrazovou, nálady se prudce střídají, nic není černobílé, a už vůbec ne prvoplánové. Opravdovost takové hudby vychází z autorčiných niterných prožitků a nezměrné schopnosti empatie. A její spoluhráči jsou naladěni na stejnou vlnu, jež prostupuje, prodýchává, protkává každý tón.

A tak se posluchač nechává unášet, vytrhávat i rozvášňovat jakousi prahudbou; nejde jen o nějaký ethno-jazz, world music či jak se ty nálepky jmenují. A poté, co ve vás budou rezonovat Garliguda, Gotiguda (slyšíte, jak se samy názvy rozeznívají ve vzrušující hudbu?), Kurli, Pondi, Champa Kenda a Bhairavi (zde vzplane až free jazz!), zcela vás očarují „Puttasingi“ se skvostným, perlivým pianem ve změti dráždivě vypjatých improvizací a „Vasanta“ se šťavnatými sóly houslí, harmonia a bicích.

Poté se posluchač přenese přímo do Indie. Zpívají především ženy a dívky, sborově, někdy a´capella, jindy za doprovodu píšťal a nejrůznějších bubnů (a leckde jsou slyšet cosi jako hrnce či kovadlina). Zpívají písně pro manžela, krále a nevěstu, také na oslavu sklizně, při tanci; zazní též ukolébavka, ale dost pochybuji, že by při ní nějaké dítě bylo schopno usnout…

Jedinou výtku bych měl k obalu CD. Oproti předchozím počinům Páchové (také s Paliome) mi připadá jaksi odfláknutý. Složený měkký papír jen s drobným textem možná nemá odvádět pozornost od samotného poslechu; ale až takhle?