Zlatý jazzový řez tria Szaturma
SZATURMA: Phi
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba100%
100%Průměrné skóre

SZATURMA je mladé československé trio, jež tvoří kytarista Štefan SZAbó, saxofonistka Michaela TURcerová a bubeník Petr MAceček. Po bezmála třech letech poctivého hledání a usazování osobitého přístupu k jazzu vydal tento trojlístek 24.dubna díky labelu Hevhetia debutové album „Phi“. A to v producentské péči Luboše Soukupa, jenž navíc ve čtyřech skladbách i hostuje jako tenorsaxofonista…

Triu se vskutku podařilo nalézt osobitě eklektickou podobu moderního jazzu; potvrzuje se tak schopnost jazzové hudby absorbovat prakticky cokoli. Mladí instrumentalisté do svojí tvorby, na níž se autorsky podílejí všichni (ovšem nejvíce Szabó), vstřebali bop, modální jazz, free-jazz, volnou improvizaci, minimalismus i grunge. Součástí alba je také dvanáct samostatných maleb (každá k jedné skladbě) slovenské výtvarnice Denisy Dováľové ve stylu geometrické abstrakce. Můžete je nalézt na facebookové stránce

Kolekci neobyčejných skladeb a skladbiček otevírá kytarová miniatura „g“ s preparovaným zvukem. Následující power-jazzůvka „uOuO #1“ míchá balkánskou energii a free-jazz, trio ale umí i ztišit a materii niterně rozvolnit. Kvazi-lidově taneční jazz v „kalila si“ je postavený nejen na rytmické hutnosti a kontrapunktickém souboji altky a kytary, ale též na odzbrojující hravosti. A pak je tu dvojice skladeb, jež tvoří první vzepětí k vrcholu. Jejich sound evokuje ten ponorný a´la ECM, navíc s duší starobylé hudby se značnou příchutí spirituality a mystérie. Však také „φ“, čili titulní „Phi“ je řecké písmenko (po našem čteno „Fí“), které mimo jiné označuje tzv. Zlatý řez, čili ideální poměr veličin jakékoli kompozice v Přírodě i umělecké či jiné tvůrčí činnosti člověka. Pro stejnojmennou skladbu to platí také; témbrově bohatá melodie tvořená saxofony (plus Soukup) nepostrádá gotickou vznešenost, postupně se zahušťuje i rozvolňuje, posléze se meditativně utiší, aby se pak vznesly ještě lahodnější témbry. Skladba „bygone“ má onu starobylost, dávnověkost přímo v názvu; dvojhlas sopránky a tenora je zprvu nádherně vzletný, kytarové sólo niterné, ale pozvolna se vyhrávky obou saxů zahušťují, s kytarou nabývají na naléhavosti, která posluchače opanuje. Miniatura „b“ je ve znamení sólových bicích, následuje „mnichovica“ s minimalistickým antré, free-jazzovou změtí, strhujícím sólem sopránky, navazujícím power-jazzem, dokonce se swingem rozpáleným do běla a v závěru rockovým motivem.

Doslova power-jazzovou divočinu představuje „heal a few men“, kde řádí oba saxy (a Soukup vystřihne parádní sólo) a bicí s kytarou vřou; všichni hrají jako utžení ze řetězu, ovšem s krátkým lyrickým intermezzem, aby se před finále pořádně nadechli. Další vrchol. A po ní hned „clona“, zprvu s jímavou sopránkou, již atakují vzbouřené bicí a nervní kytara; poté dojde ke gradaci, posléze až k tanečnímu reji, a pak už se po tu hravém, onde narockovělém proudu řítí sólo saxu. Třetí miniatura „s“ dává šanci osaměle cirkulující sopránce, po které vytryskne „vraj jar“, kde Szaturma završuje naléhavým způsobem výsostnou lyriku. Album uzavírá „bygone #2“, s ambientním nádechem a intenzivní lyrickou malbou.

Je to v podstatě dosti neobvyklé, aby jazzové album uprostřed stopáže dvakrát vygradovalo až na vrchol expresivity, a posléze sestoupilo k závěrečným impresím…

O to je album ještě pozoruhodnější!

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..