Počátkem února slovenský label LOM, specializující se na hudební avantgardu z východní Evropy, vydal pozoruhodné sólové album srbské vokalistky a houslistky TIJANY STANKOVIĆ s titulem „Freezer“. Název není náhodný; všechny nahrávky digitálního alba (a v limitovaném vydání na CD-R) vznikaly v bývalé mrazící místnosti na maso, dnes studiu LOM Space. Navíc sound ovlivňuje specifický dozvuk sterilních kachliček. Vskutku netradiční prostředí pro netradiční fúzi tradiční lidové hudby, volné improvizace a soudobé vážné hudby… Netradiční fúze proto, že Tijana Stanković se dostává až někam k úsvitu lidstva, kdy se rodila hudba, a tuto prahudbu předkládá jako tu nejsoučasnější, nejžhavější, nejsvébytnější podobu avantgardy!
Tijana Stanković (nar.1984) studovala etnomuzikologii, zajímá se především o hudební tradici na Balkáně, kterou spojuje s improvizací; dala by se označit i jako hudební archeoložka. Protože nyní žije v Budapešti, často koncertuje a nahrává v duu se zvukovým a jazzovým experimentátorem Miroslavem Tóthem; spolupracuje též s Mezei Szilard´s Improvisers Orchestra, Tiszán Innen Ensemble, Identity´s Dream Quartet, Sörésem Zsoltem, Argo Ensemble či Hyperion International Ensemble.
Album „Freezer“ obsahuje čtyři rozměrnější skladby, jež spojuje nesmírně vzrušující směs syrového výraziva pralidí, lidové hudby, avantgardních postupů a surové improvizace. Protagonistka toho dosáhla za pomoci pouhých tří instrumentů: zpěvu, houslí a hudebního luku. Hudba je to živočišná, leckde až tělesná, plná vnějšího napětí, vnitřního pnutí, proměnlivé dynamiky a střetu civilizací. V úvodním tracku „Zamrznout (Frozen)“ zvuky klouzají z hloubi prostoru, tanou, bobtnají, přidává se vokál, zpočátku nesmělý, ohmatává, ohledává, co přijde, co musí přijít – atak dronu, zahuštění, vydechnutí. „Nišnu se zvezda (A Follen Star)“ sytí archaickým drnkáním zprvu rozháraný luk, mimo jakoukoli rytmickou strukturu či harmonické moduly. Po třetí minutě se ozvou smýkavé emoce a živočišný zpěv inspirovaný folklórem, plný kondenzovaného smutku a touhy, z něhož prosakují nepravidelně, a tudíž neočekávaně, vypjaté emoce až hysterie. Smyčec a tětiva běsní též. V závěru zklidnění, snad smíření, naděje? Ve skladbě „From Dust and Shine“ je hodně zvukové niternosti, ponoru, také ticha; po ambientním smyčcovém dronu klouže hvízdot a zasekávají se do něj perkusivní ostří v nepravidelném intervalu, což vytváří posluchačské napětí a uvnitř hudební materie pnutí. Postupně všechno hutní, nabývá intenzity a dynamičnosti. Album vrcholí nejdelší skladbou „Salty Words“ (14:05), v níž slouží za pojivo vše, co bylo dosud slyšené, a to v nových souvislostech; zde s minimalismem a s motivy balkánské, čili romské, židovské a arabské hudby, ve střetu s africkými kořeny oné prahudby, o níž se zmiňuji výše. V závěru vás pohltí vokální orgasmus!