Slovenské VALÉR MIKO TRIO vydalo díky labelu Hevhetia další album, jež dostalo sice lakonický, ale všeobjímající titul „Life“. Autorský počin lídra tria, pianisty Valéra Miko, je vskutku barevně, výrazově i emocionálně bohaté. S basákem Tamásem Beliczou a bubeníkem Jurajem Dávidem Raši svoji náruč oproti debutu „Vibrations, States, Emotions“ z roku 2016 ještě více rozevřel. K hostujícímu (a hojně využitému) kytaristovi – tentokrát je to Pavol Bereza – a smyčcovému triu přibyli v některých skladbách další vynikající instrumentalisté: Stanislav Palúch (housle), Jozef Kamencay (klarinet), Sisa Michalidesová (flétna), Ján Slezák (tenorsax), Michal Cálik (trubka) a Ajdzi Sabo (perkuse). Album působí sevřeně, byť pestře, vskutku životně, se spoustou hudebních nápadů; každá ze sedmi kompozic by mohla jiným sloužit jako rezervoár inspirace pro celé album…
Fajnovým otvírákem je „Pilgrimage“ s výraznými rytmickými riffy, rozkvetlou melodií, zahuštěný houslemi, s parádními sóly el.piana a kytary. S následující, jazz-rockově laděnou skladbou „In the Footsteps“, vnikají do proudu el.piano, smyčce a trubka, ozve se i syntezátor (evokující Niemenův Aerolit), akustický klavír, houslové zářezy a posléze sólo. Výrony emocí sytí „Love“, pouze v triu s milostně rozechvělým klarinetem a vřelým klavírním sólem. „Hope“ je naopak hutná, kde se střídá vypjatost se vzletnou baladičností, umocněná smyčci a flétnou; v intermezzu osamí piano, jež z lyrické polohy doputuje až k erupci. V závěru rozvíjí melodii trio se smyčci. Do „Challenge“ trio nechalo vniknout trubku a tenorsax, občas probleskne hispánská vášeň, piano je hravé i náruživé, hudební tok se proměňuje, hutní, graduje. „Lady R“, trochu nasáklá funkem, odlehčuje náladu, nechá doslova zpívat basovku, kytaru, el.piano i bicí. Album vrcholí přebohatou kompozicí „Ballance“, v níž se všechny dosavadní postupy a výrazivost snoubí v eklektický monolit, postupně budovaný od úvodní kalimby (Sabo), přes lyricky naléhavé trio se smyčci, melodické basové sólo, houstnoucí el.kytaru, minimalistický spodní proud tvořený klavírem, jenž po gradaci, kterou vystřídá ponorné ztišení, rozvine doslova hudební poezii; klavírní imprese pohltí vše, i Bacha. Trio se smyčci posléze doplní vibrafon (Raši) i akustická kytara. Finále je grandiózní, vytryskne světlo a el.kytara…
Nedá se popsat, postihnout, jakkoli byť jen přiblížit ono dění na albu „Life“, jež Hevhetia vydala triu Valéra Miko v prosinci. Stejně, jako se nedá popsat slovy samotný život. Ten musíte žít… a hudbu poslouchat. Za mne sto recenzentských procent!