Prešovské AMC TRIO v prosinci přišlo po čtyřech letech s novým autorským albem. A zároveň se po osmi letech vrátilo ke košickému labelu Hevhetia, jež mu v letech 2006-11 vydal první tři desky. Novinka je tentokrát plná hostů, navíc je trio významně rozšířeno na kvarteto, dokonce i na kvinteto či dokonce sexteto! Proto album dostalo přiléhavý titul „AMC Trio Plus“…
Na devíti kompozicích, pod nimiž je autorsky podepsán především kontrabasista Martin Marinčák, se vedle něho, dále pianisty Petera Adamkoviče a bubeníka Stanislava Cvancigera, podílejí ještě kytarista Samuel Marinčák, klávesák Peter Kočiš a perkusista Miroslav Szirmai. V pěti skladbách hostují vpravdě hvězdy amerického jazzu – třikrát saxofonista Eric Marienthal, ve dvou pak legendární houslistka Regina Carter. Na albu nechybí ani dvě svěží písně, v nichž exelují Peter Lipa (toho jistě netřeba představovat) a vycházející hvězdička slovenského popu Lina Mayer.
Sedmačtyřicetiminutové album je pestré, výrazově rozkročené poměrně široko, přesto sevřené, kompaktní; ale hlavě se náramně poslouchá. K názvům všech skladeb je přiřazena sentence, jež leccos dovysvětluje, ale nijak posluchačovo vnímání neuzurpuje. „Dream Of A Tramp“ (Sen kednoho tuláka, který se nikdy nemůže stát tulákem) je narockovělý, s hutnou dynamikou, s varhanní jíškou a´la The Nice blahé paměti, s parádním kytarovým sólem. „Melting Pot“ (Rozmanitost myšlenek přetavená do krásného celku) je fusion jako řemen, s Marienthalovou altkou, která je navzdory zvukové plnokrevnosti melodická; má to tah, odpich, dravost, i tu krásu. „Lapis Refugi“ (místo, blízkost někoho, nalezený klid) zní až baladicky tajemně v jímavém motivu, inspirovaném snad středověkou hudbou, s niterně znějícími houslemi Reginy Carter a gradací umocněnou perkusemi. „Last Moment“ (Poslední okamžik starého se stává prvním okamžikem nového) svou rozverností odlehčuje; nenáročná fúze jazzu a rocku s lahodným saxem postupně nabývá na intenzitě. Následující balada „Because Of Your Sad Eyes“ (Všechno, co umíme vykonat kvůli něčím smutným očím) zní již na druhém albu tria „Soul Of Mountain“ s Ulfem Wakeniusem (2008), na novince je z ní moderně znějící píseň v podání Petera Lipy. Ten ji zpívá dokonale vyzrálým, ale mladistvě zabarveným hlasem, s výborně frázovanou angličtinou; po instrumentální stránce má skladba náladu hudby Morriconeho. „Face The Race“ (Závodem o slávu, moc a peníze) je patřičně rocková jízda, i se syntezátorem a hutnými kytarovými riffy. „Breaking News“ (…plné náhlé radosti a očekávání) evokuje až jazz-rock a´la Magma, sice dravý, ale melodický a dynamicky ostře proměnlivý, s výtečným saxofonovým chorusem a chrlením klavírní krve. Album se skrze „Autumn Desires“ (Skryté hloubky, ožívají pozvolna a najdou nás bezbranné) prodere na samý vrchol; výrazné, vznětlivé téma, protkané houslemi, jež strhává v gradované repetici, ústí nakonec ve strhující sóla Reginy Carter a Petera Adamkoviče. Samotný závěr alba je ve znamení pop-jazzově laděné písně s nespornými hitovými ambicemi „Take Me To the Sky“ (…odkud velké věci ztrácejí velikost, odkud lze vidět za horizont). Umně vystavěné, dobře zazpívané Linou Mayer…